Systemické konstelace

 

Večer s Reginou, 19.5.2011

Přepis rozhlasového pořadu, zveřejněn s laskavým svolením Českého rozhlasu Regina

Moderátorka:Je půl deváté a s tímto časem začíná na Regině naše povídání o systemických konstelacích, které možná znáte častěji pod pojmem „rodinné konstelace“, no a jaký v tom je rozdíl, tak na to budeme mít čas si to vysvětlit celou hodinku, kdy ve studiu bude hostem jedna z našich předních lektorek systemických konstelací, Zdeňka Tušková, kterou tu právě teď vítám. Zdeňko, dobrý večer.

Zdeňka: Dobrý večer.

Moderátorka:Já vás poprosím, trošku k mikrofonku. My jsme si říkaly, že nemáme šanci to zkusit, ale teď jsme zkusily, že blíž k tomu mikrofonu. Co to ty systemické konstelace vlastně jsou? Dá se to nějak shrnout? Máme na to celou hodinu, to znamená zatím jenom stručně.

Zdeňka: Ano. Stručně. Slovo „systemické“ už napovídá, že budeme pracovat se systémem, a to s jakýmkoliv systémem. A slovo „konstelace“, představte si, to znamená „souhvězdí“, ale my nebudeme řešit nic s hvězdami. Dalo by se to také volně přeložit „rozestavění“, to znamená, že tady se jedná o nějakou práci s rozestavěním určitých částí systému, které na sebe nějak působí, mají spolu nějaké vztahy, a ta práce se dělá pomocí zástupců, já potom možná blíže vysvětlím, jakým způsobem se ty konstelace dělají. Takže, zakladatelem této metody je pan Bert Hellinger, Němec, který vyvinul tuhle metodu a která už je známá v zahraničí asi třicet let. K nám do Čech přišla asi před deseti – dvanácti lety.

Moderátorka:Já na vás musím prozradit, co vím, že vy jste byla ta první, nebo z těch prvních, kteří tady s těmi konstelacemi přišli, je to tak?

Zdeňka: Ano. Jedna z prvních a já jsem vlastně žačkou přímo toho pana Hellingera a moc si toho vážím a dokonce můžu posluchačům říct, že pan Hellinger v srpnu přijede do Prahy, tak je všechny zvu, ať se přijdou podívat, protože uvidí mistra, jak pracuje.

Moderátorka:Pojďme zpátky k tomu našemu tématu. Jak tedy konkrétně konstelace, jako dá se říci, jak probíhají?

Zdeňka: Tak ono je více druhů konstelací. Já nabízím systemické konstelace ve skupině, ale také individuální konstelace s jedním člověkem, ale k tomu se určitě dostaneme. Spíše popíšu ty konstelace, které probíhají ve skupině. Ono musí se sejít skupina lidí, která sedí do kruhu tak, aby byl ten prostor vymezen nějakým způsobem, a klient, který má nějaký problém, si zadá u mě zakázku. Já musím přesně vědět, jaký má cíl ten klient, musím mít terč, abych se trefila.

Moderátorka:To znamená, co všechno si může přát, konkrétně? Všechno?

Zdeňka: Těmi konstelacemi se dá hodně věcí. Když si ten lektor dokáže tu věc představit jako systém, tak to může řešit. To znamená rodinné věci, vztahové záležitosti, pracovní záležitosti i zdravotní konstelace se dělají. Prostě, běžné problémy, které člověk řeší, třeba sebevědomí nebo vztah k penězům a podobně.

Moderátorka:To Spousta z nás potřebuje vyřešit.

Zdeňka: Ano. Nebo hubnutí pro dámy bych mohla nabídnout.

Moderátorka:Ano, ano, jste se dívala na mě, tak vás to napadlo.

Zdeňka: Prostě… Ale nejčastější jsou ty rodinné problémy.

Moderátorka:Proto se to často spíš nazývá rodinnými konstelacemi, jak jsme říkaly, že.

Zdeňka: Takže, jak jsem předeslala, je to práce se systémem. Klient si dá zakázku, já musím zjistit, jakou má motivaci k tomu si postavit konstelaci, a ta motivaci je převážně dvojí: Buď vyřešit problém, třeba pracovní nebo ten rodinný, a nebo kultivovat vztahy. Nemusí mít přímo problém, ale může chtít kultivovat vztahy ve třeba své rodině. Takže to jsou takové dvě hlavní motivace, proč lidé na konstelace chodí. A já když už tedy mám jasnou zakázku, musím si skutečně udělat představu o tom, co ten klient chce, tak potom můžu vybídnout toho klienta, aby si vybral zástupce právě za ty určité části, ze kterých se ten systém skládá. Tak například…

Moderátorka:Rodina.

Zdeňka: Rodina. Rodina je nejčastější záležitost, kterou řešíme. Takže například rodina, musí si vybrat zástupce za tatínka, za maminku, za sourozence, a to přesně v tom pořadí, v jakém přišli na svět, protože v konstelacích je pořadí důležitá věc. Takže vybere zástupce a ti zástupci, to může být kdokoliv, to jsou lidi, kteří se mezi sebou vůbec neznají, ale přesto po rozestavění konstelace prožívají pocity, které jsou přenesené vlastně z té původní rodiny toho klienta. Je to takový malý zázrak, je to záhada, kterou ještě do dneška nikdo pořádně nevysvětlil, takže já jen popíšu, jakým způsobem se ta konstelace staví. Klient vezme za ramena toho zástupce a intuitivně, podle svého vnitřního pocitu, naladí se na sebe a na svoje nohy, odvede toho člověka v tom prostoro toho kruhu, který jsme my vytvořili. A tak to udělá se zástupcem maminky, tak to udělá se zástupcem sourozenců i se zástupcem za sebe. Pak je potřeba nechat chvíli čas na to, aby se ti zástupci naladili na tu svoji pozici. Už jenom z toho rozestavění, kdyby se nic jiného nedělo, tak můžeme pozorovat různé věci, jako třeba: maminka stojí na hranici systému a kouká se z okna.

Moderátorka:Tak chce jít pryč, třeba.

Zdeňka: Ano, ano. Tak z toho usuzujeme, že je vytěsňována z toho systému ven. A my pak musíme zjistit, proč, co se jí vlastně děje. Nebo tatínek s maminkou stojí zády k sobě a vůbec se nevidí, nebo děti jsou příliš daleko od nás a podobně. Takže už jenom z toho, jak ti zástupci stoji, můžeme usoudit věci, které se v tom systému odehrávají, ale to není všechno. Po chvilce, jak jsem říkala, ti zástupci začnou cítit pocity, které patří do té rodiny toho klienta.

Moderátorka:To je ten zázrak, tedy skutečný, to co…

Zdeňka: To je ta záhada, kterou do dneška nikdo nevysvětlil, existuje na to řada teorií.

Moderátorka:A je to skutečné, není to jenom něco, že by si v tom kruhu s těmi ostatními lidmi jenom třeba s těmi ostatními lidmi řešili jenom nějaké svoje pocity?

Zdeňka: Já bych vám přála to vidět. Protože ten klient, když se na ty zástupce rodičů dívá, tak říká: „Ježiš, ona se chová stejně jako moje matka, on se chová stejně jako můj otec. Tahle gesta, ty pocity, to všechno já dobře znám…“ Takže je to fenomén, který neumíme zdůvodnit, ale opakovaně ho v konstelacích zažíváme. To znamená, že nějaká skutečnost to je, kdy se vlastně napojí ten cizí člověk na pocity někoho, kdo tady třeba už dávno není, třeba babička nebo dědeček, v tom systému. Takže to jsou věci záhadné, které nejsou dodnes vysvětlitelné.

Moderátorka:Tak já myslím, že bychom si mohly pustit písničku, nechaly bychom působit na naše posluchače tuhle záhadu, a pak o konstelacích zase něco dalšího, určitě stejně zajímavého, s mým dnešním hostem, lektorkou systemických konstelací Zdeňkou Tuškovou, řekneme.

Moderátorka:Lektorka systemických konstelací Zdeňka Tušková je stále se mnou ve studiu Reginy a já si myslím, že už jste mnoho z vás napjatí, jak si budeme dále povídat právě o systemických konstelacích. A třeba konkrétně, mohly bychom se, Zdeňko, vrátit, co říkáte, k tomu konkrétnímu, to znamená, jak ty konstelace probíhají. Skončily jsme u toho rozestavění, kdy se ti zástupci, zástupci za ty jednotlivé, jak to říct, součásti systému, nebo…

Zdeňka: Členy systému.

Moderátorka:Rodinné příslušníky, členy systému, jak se vlastně vciťují, tak to je vše?

Zdeňka: Ne, samozřejmě ne, ale už ta základní pozice hodně tomu klientovi napoví. Vezměte si, že když se koukáte na konstelaci, že se koukáte vlastně přes okraj vlastního talíře; nevidíte jen to svoje, ale vidíte, jaké pocity mají třeba ti rodiče nebo sourozenci, a je důležité chápat také toho druhého. Ale konstelace pokračuje, a to je také zajímavá věc, ta konstelace má dynamiku. Každý systém má nějakou dynamiku. To znamená, že dochází k tomu, že například někdo řekne: „Já mám tendenci se pohybovat směrem k manželce,“ nebo: „Mám tendenci se otočit,“ nebo: „Točí se semnou… Točí se mi hlava,“ a podobně. Takže já povolím těm zástupcům, aby se pohnuli tak, jak je vede ten vnitřní pocit jejich, a ta konstelace dostává potom jasnější obraz, takže vidíme, kam směřuje, jakým směrem se vlastně to, co ten klient má v tom svém vnitřním obraze, jakým směrem se to vlastně dál rozvíjí. A z různých těch postavení potom vyplývají, to už je odborná práce, vyplývají nějaké závěry. A z těch závěrů lze potom sestavit nějaká buď gesta nebo léčivé věty, jestli můžu s nadsázkou říct, kdy třeba dítě vyjádří pokoru tomu, co je větší než ono, to znamená svým rodičům, že vyjádří třeba i to, že bere od rodičů a rodiče mu dávají. Prostě tady už pracujeme s tak zvanými systemickými zákony, – já možná o nich… bude ještě příležitost o nich promluvit – kdy podle těch systemických zákonů zajistíme, aby se změnil ten vnitřní obraz toho klienta z toho původního obrazu na nějaký obraz, kudy plyne láska. A já říkám slovo láska jako synonymum pro život, pro energii… A víte, ta láska, ta je jako voda, ta si tu cestu najde, akorát my jí musíme ty břehy zajistit. Není to tak, že rodiče nemohly dát těm dětem to, co to dítě potřebovalo, nebo měli nějaké těžké osudy v rodině… A když ten těžký osud je v rodinách, tak potom místo lásky plyne bolest. A lidi, protože se uzavírají před bolestí, někdy ji úplně celou vytěsníme, tak potom ale se uzavřeme u vůči lásce.

Moderátorka:Takže…

Zdeňka: Ty léčivé věty pomáhají tu lásku zase rozproudit, aby ten člověk dostal vítr do zad a abychom mu sundali tu pásku z očí, protože my v podstatě… Víte, dříve to bylo jinak. Dříve žili lidi na vesnici, bez televize, celá široká rodina žila na té vesnici. My jsme se stýkali s našimi předky, potomky a podobně. A byly ty vztahy úplně jiné a lidi byli v souladu se skutečností. Oni se večer nekoukali na tu televizi, takže nežili v takových iluzích, jako žijeme my teď. A my už jsme vzdálení od skutečnosti, protože máme ten panelák a tu televizi.

Moderátorka:A jsme daleko třeba od našich rodičů, prarodičů…

Zdeňka: Jsme daleko od všech těch příbuzných, žijeme singl, každý si žijeme svůj život, takže jsme vlastně až izolovaní. Ale metoda rodinných konstelací prověřila, že my… že rodina je systém, a každý ten je vlastně… ti členové toho systému jsou úzce spjati všichni sami se sebou, i když je to vzdálená rodina, netýká se to jenom maminky, tatínka a sourozenců, ale týká se to třeba i prarodičů a jejich sourozenců a týká se to někdy i pra-prarodičů, pokud měli těžký osud. Takže my vlastně v těch konstelacích hledáme ty těžké osudy a snažíme se je napravit pomocí těch léčivých vět nebo gest. Na konci ten klient vidí, jak jsou vztahy urovnané, energie plyne, láska plyne, všichni se na sebe koukají s láskou a to je pro něj ten léčivý moment.

Moderátorka:To znamená, co se vlastně konkrétně děje, pakliže se uskuteční tahleta konkrétní konstelace proto toho konkrétního člověka? Tak on potom přijde domů a co? Co se stane?

Zdeňka: Za prvé má velice prospěšnou analýzu té situace. Mohl se podívat pod povrch věcí, protože v té konstelaci se ukáže to, co plyne pod povrchem, to, co plyne v tom podvědomí, tam se ta skutečnost vlastně ukáže. Ta skutečnost, se kterou my už dneska nejsme tolik ve spojení. A za druhé změnil něco v tom svém vnitřním obraze a pak nastává takový jev, že když změníte něco u sebe, tak ten druhý na to musí nějak reagovat, například v partnerských vztazích, ten druhý na to nějakým způsobem reaguje. To znamená, že pokud jsme ty vztahy v konstelaci ozdravili, tak se pravděpodobně ozdraví i v tom skutečném životě.

Moderátorka:To zní trošku čarodějnicky. Nesetkáváte se s tímto názorem, že je to třeba jako šarlatánství, že to je nějaká těžká esoterika, něco takového?

Zdeňka: No, pro nás to může, pro posluchače to může vypadat jako záhadologie, ale pravda je, že já jsem třeba jezdila do zahraničí pracovat na psychiatrii, kde jsem pracovala s psychiatrickými pacienty, a tam zaznamenali nebývalé úspěchy s těmi konstelacemi, takže to není jenom čarodějnictví a není to jen esoterika, ale jsou to věci, které se uplatňují i v psychoterapii a v podobných oborech. U nás to ještě není tak časté, ale v zahraničí s tím mají velice dobré zkušenosti.

Moderátorka:Vy vlastně děláte ty konstelace jak dlouho?

Zdeňka: Deset let.

Moderátorka:A setkala jste se někdy s něčím, co vlastně vám třeba nějakým způsobem… vás i překvapilo po té době? Setkáváte se s něčím takovým?

Zdeňka: Setkávám se dnes a denně. Po každé té… každá ta rodina je jiná. My bychom řekli, že to musí být pořád stejné: tatínek, maminka, děti, že. Ale v každé té rodině, víte, musím říct, že život asi není lehký pro nikoho, že život s sebou přináší různé situace, které třeba nezvládáme. A jako já jsem překvapená, s každou tou konstelací přichází vždycky k něčemu novému, ale jsou třeba i případy; teď jsem měla nedávno paní, kdy přišla s tím, jestli můžu uvést příklad, přišla s tím, že dětem už je přes třicet, a drží se pořád doma. Tak zvaný „mama-hotel“. A nemůžou se oženit ani vdát a že pravděpodobně udělali v té výchově nějakou chybu. Tak jsem se vyptala, jestli v jejich rodině nebyly nějaké těžké osudy, a ono se zdálo z počátku, že nikde nic není. Až jsme tedy… žádné těžké osudy tam nebyly, tak jsme postavili konstelaci, vybrali jsme členy rodiny; ji – tu paní, potom zástupce za jejího manžela, zástupce za děti. A právě ten pohyb, jak jsem ho popisovala, směřoval ven. Všichni ti členové té rodiny se koukali na jedno místo ven, za tu konstelaci, a to je signál, že někdo v rodině chybí. Tak jsem vzala zástupce za osobu, která chybí a na kterou se všichni dívají, která jaksi táhne tu rodinu jedním směrem. Bylo jasně vidět, že ti členové té rodiny nejsou svobodní. Tak jsem postavila neznámou osobu a najednou si paní vzpomněla, když tam ta osoba stála a vyjadřovala ty svoje pocity, že má obrovský vztek a že nemůže z toho ani dýchat, tak ta paní se bouchla do čela a říká: „No jo, oni mně vyprávěli, že prababička byla Němka a při odsunu z Čech, ze Sudet, tu prababičku Češi zastřelili.“

Moderátorka:No tak to je…

Zdeňka: Takže to bylo velmi překvapující a bylo zajímavé, jak – protože když jdete do války, tak musíte zabíjet, ale když už se to stane po válce, tak to je vražda – jak ta vražda působila napříč generacemi, že vlastně ta paní, ne děti už, ale ta paní, která si tu konstelaci nechala stavět, nesla nějakou těžkou zátěž na ramenou. Čili my jsme nechali, přivedli jsme viníky a nechali jsme usmířit tu oběť s těmi viníky, v konstelaci se úplně všechno uvolnilo, paní mohla začít dýchat a viděla, jak jsou ty děti spokojené, protože všichni vzdali úctu tomu osudu té osoby a všechno se uvolnilo, a tak jsem zvědavá, jakým způsobem…

Moderátorka:Jak to dopadne.

Zdeňka: Většinou dostávám zpětnou vazbu, takže takovýhle případ třeba je velice závažný.

Moderátorka:Takže dozvídáte se třeba někdy , jak to dopadlo?

Zdeňka: Ano.

Moderátorka:A nebo naopak třeba, že nic se neděje, něco takového? Co je častější.

Zdeňka: Takhle, já sama o tu zpětnou vazbu moc nestojím. Já se, ne že bych neměla úctu k těm klientům…

Moderátorka:Ale není to možné asi v tom množství.

Zdeňka: V tom množství, za prvé, to není možné. A za druhé, naučila jsem se od pana Hellingera jednu zajímavou věc: zapomínat. To prý je nejlepší odpuštění a nejlepší postoj. Abychom udělali pro toho klienta, co můžeme, a v tu chvíli, kdy stavíme konstelaci, tak já jsem tam tělem i duší, ale skončí ta konstelace a já musím tu situaci nechat na tom klientovi, aby sám si přebral. Třeba tady zrovna v tom konkrétním případě té paní musím nechat ji, aby v její duši doznělo to, co vlastně bolelo pod tím povrchem, aby to nemohla přenášet dál na děti. A většinou ty lidi tak tři dni o tom přemítají, pak se všechno usadí a jako se by ta skutečnost začne měnit. To znamená, ty děti by měly začít být svobodnější.

Moderátorka:Zdeňka Tušková, lektorka systemických konstelací bude hostem na Regině i po jednadvacáté hodině, předtím ovšem aktuální zprávy.

Moderátorka:Zprávy skončily čtyři a půl minuty po deváté hodině, ovšem večer s Reginou zdaleka nekončí. Máme před sebou jeho celou druhou polovinu a v ní se k nám už za chvíli vrátí můj dnešní host, lektorka systemických konstelací Zdeňka Tušková. Pohodový poslech Reginy přeje Šárka Rusnáková.

Na Regině dozpívává Era a zpět je tu se mnou ve studiu, jak jsem slibovala, Zdeňka Tušková, lektorka systemických konstelací, troufám si tvrdit jedna z našich předních lektorek systemických konstelací. Zdeňko, dobrý večer, ještě jednou.

Zdeňka: Děkuji, dobrý večer.

Moderátorka:My jsme tady už si trošičku popsaly, jak ty konstelace vypadají konkrétně, ale mě by ještě zajímalo, pro koho jsou určeny a kdo má jít na konstelace? Kdy je ten správný čas zajít na konstelace?

Zdeňka: Rozumím, tak víte, já bych měla jedno tajné přání: aby každý dospělý člověk, ne dítě, ale každý dospělý člověk aspoň jednou přišel na konstelace. Protože těmi konstelacemi se opravdu kultivují vztahy. Člověk vidí ty věci pod tím povrchem, jak jsem o tom už mluvila, a je schopen víc otevřít srdce. Zvlášť, když mají třeba lidi v rodinách konflikty nebo když trpí nějakou nemocí. My víme dneska, že choroby jsou často psychosomatickou záležitostí, takže s tou psycho-částí můžeme pomoct. Když máte nějaký problém, který se vám táhne, neumíte ho sama vyřešit, tak je vždycky dobré vyhledat někoho, kdo poskytne tu odbornou pomoc a odbornou službu, ale nedoporučovala bych třeba – já jsem mluvila tady o tom, že v zahraničí jsem dělávala s psychiatrickými pacienty – tak já bych nedoporučovala psychiatrickým pacientům, aby sami přišli na konstelace. Vždycky by bylo, pokud by se mu tomu člověku dělala konstelace, tak vždycky jedině za přítomnosti jeho terapeuta. Potom, jak už jsem trošku naznačila, nedělají se konstelace s dětmi, aspoň ne tradičně. Já jsem viděla jednou pana Hellingera, jak pracoval s dětmi, a můžu říct, že ty děti byly naprosto klidné, že jim ty systemické zákony jim jsou strašně blízké, takže všechny pozorovaly a byly strašně hodné. Dokonce se říká, že učitel, když chce vyzkoušet žáka, jak umí konstelace, tak si má přivést dítě a to dítě začne plakat, když je něco špatně. Takže ale s dětmi se běžně tedy konstelace nedělají.

Moderátorka:A proč ne? Možná to je ten důvod, že poznají, že to třeba je špatně? To byl samozřejmě vtip.

Zdeňka: To bylo s nadsázkou. Ale měli bychom pracovat s dospělými osobami, které samy se rozhodnou, že přijdou, a občas děláváme takové večery, kdy děláme ukázky konstelací, protože ono se to dá těžko popsat slovy to, co v té je konstelaci vidět. Takže ráda to zprostředkuji lidem pomocí těch ukázek, kdy se můžou podívat, jak se s tou metodou pracuje, osahat si to, ozkoušet si to. Takže i to je možnost právě pro ty klienty, kteří se rozhodují, jestli půjdou na konstelace nebo nepůjdou. A samozřejmě je těch metod víc a já musím říct, že konstelace je metoda jako každá jiná a vždycky je tak dobrá jako ten, kdo ji dělá.

Moderátorka:A teď se dostáváme k otázce, jak se pozná dobrý lektor konstelací?

Zdeňka: Aha. Tady je několik aspektů. První ten aspekt, který bych já řekla, že je nejdůležitější, je ten, že dělá tu konstelaci až z posledního místa, ne z toho prvního. Kdy nese tomu klientovi službu a je tam pouze jako člověk, který umí svoji práci, umí svoji metodu, má v ruce určité věci, které může použít, ale není to… nestaví se do pozice, kdy dává najevo: „Já to vyřeším, já to za vás vlastně zvládnu.“ To nejde. Takže ta pokora k tomu patří úplně nevíc, to bych řekla, že je velmi důležité. Pak by bylo dobré zjistit, u koho třeba ten lektor má výcvik, to by mohl být také ukazatel, a další ukazatel, který také je neméně podstatný, je ten, že správný lektor konstelací se nezajímá o to, jaká ta rodina byla, jaké ty lidi měli vlastnosti, jestli byli špatní nebo zlí, nebo hodní. Že nenechá toho klienta popisovat vlastnosti těch lidí, ale že se vyptává pouze na fakta. K tomu, aby mohl postavit konstelaci, tak je potřeba sestavit takový rodinný genogram, kdy ten klient nám řekne, zda někdo v rodině neměl těžký osud, tak, jak jsem popisovala před zprávami ten případ, že ta paní si ani nevzpomněla, že vlastně něco takhle těžkého bylo v rodině. Takže těžké osudy, nebo zda někdo chybí v rodině, kdo třeba předčasně zemřel nebo byl nějakým způsobem znevýhodněn, zalháván, kdy třeba protože se stydíme za strýčka, který pil a hrál karty a prohrál dům v kartách třeba, tak proto děláme, jakože k nám nepatří, tím je narušen ten zákon o sounáležitosti. Budeme se bavit asi i o těch zákonech. Takže proto potřebuje ten konstelář vědět, jestli nebyly nějaké speciální osudy v té rodině.

Moderátorka:Co když ale ovlivňuje to ten rodinný systém i tehdy, když už vlastně všichni, kdo třeba by tohoto člověka znali, zemřeli? Když už se o něm jako dál vůbec… to nedošlo ta informace?

Zdeňka: To je naprosto jasné, že ano. My jsme spojeni hlubokými pouty se všemi členy systému. My jsme dnes zvyklí na tu úzkou rodinu, táta, máma, děti, ale my jsme propojení i s dědečky, babičkami, pradědečky, prababičkami. To vědomí, to, co si uvědomuje, to je strašně malá část naší duše. A to, co si neuvědomujeme, ty nevědomé záležitosti, to je obrovské. A já bych to přirovnala k rostlině. My také vidíme nad tou půdou třeba ten strom, který ovoce a podobně, ale nevidíme ty jeho kořeny, a zrovna tak neviditelní a možná i neznámí jsou ti naši předkové. Přesto od nich jde síla, na kterou je potřeba se napojit. Já jsem říkala, že konstelace vlastně působí to, že sundávají tu pásku z očí a že ten člověk dostane sílu a vítr do zad. Takže ta síla se bere právě od těch předků z těch kořenů. My nedědíme po předcích jenom povahu a podobu, ale my dědíme i ty nedokončené záležitosti, takže s trochou nadsázky se dá říct, že vlastně děti trpí za hříchy svých rodičů nebo jiných předků.

Moderátorka:Tak teď jsem úplně ztratila slovo… skoro. Ale našla jsem ho, naštěstí, ale já si myslím, že po tomhletom velmi zajímavém povídání s mým dnešním hostem, lektorkou systemických konstelací, Zdeňkou Tuškovou, si pustíme písničku a pak se zase zpátky vrátíme do studia Reginy.

Moderátorka:Tak takový mystický závěr písně nás vrátil zpět do studia, je jednadvacet hodin, jednadvacet minut, český rozhlas Regina vysílá Večer s Reginou a my tu jsme ve studiu s lektorkou systemických konstelací Zdeňkou Tuškovou. Zdeňko, já bych se ještě zeptala, když jsem slyšela ten mystický závěr písničky, tak jsou konstelace mystika, magie, něco takového?

Zdeňka: Ne ne. Skutečně to je metoda, která odhaluje souvislosti ve vztazích, a ona nám ukazuje skutečnost, jak to ve skutečnosti doopravdy je. Čili to nemá s mystikou vůbec nic společného. Prostě ukazuje skutečnost.

Moderátorka:Vy jste tady hodně mluvila o těch systemických zákonech, tak můžeme si prozradit, jaké vlastně jsou?

Zdeňka: Každý systém podléhá jednoduchým zákonům, které jsou celkem tři, ty systemické zákony, ano? Je to málo, ale svým obsahem jsou vlastně velké ty zákony. Ten první zákon o přirozeném plynutí energie v systému je zákon o sounáležitosti. A ten říká, že každý člen systému má stejné právo na příslušnost k sytému, stejné jako každý jiný člen. Všichni zalhávaní členové, zapomenutí členové, včetně těch, kteří už zemřeli, ano, zapomenutí nebo znevýhodnění členové se vrací jakoby oklikou do systému tak, že některý z potomků je odsouzen nést jejich roli. Takže já bych možná, teď mě tak napadá příklad, který se týká lidského těla. My třeba víme, že ledviny jsou párový orgán, a když jedna ledvina začne v tom systému selhávat, tak ta druhá ledvina se snaží přebrat roli té první ledviny a dotuje její činnost. Když začne selhávat i ta druhá ledvina, tak začne dotovat tu činnost srdce a zvýší se třeba krevní tlak a podobně, já nejsem lékař. Nicméně, vidíme, že v tom systému prostě pokud něco odejde, tak jiný orgán se snaží nahradit tu činnost. To znamená, podobně to potom vlastně… podobně se chovají i ti potomci, kteří přebírají roli toho vytěsněného, můžou se zamotat do té jeho role a dokonce do jeho cílů a privilegií. Takže nesou osud, který není jejich. Takže to je zákon o sounáležitosti. Všechno, co vytěsníme ze systému, se nám oklikou vrací zpět v jiné formě. Já jsem třeba říkala, že strýček alkoholik, že jsme se za něj styděli, no tak náš potomek třeba začne fetovat. Tak, aby připomínal tu závislost toho strýčka, protože jsme se za něj styděli a protože jsme ho nepřijali jako právoplatného člena systému. Takže to je jeden zákon.

Ten druhý zákon je o vyváženém dávání a braní. Já už jsem tady zmínila, že rodiče dávají život a děti ho přijímají. Jenže děti nemají možnost – mají pocit dluhu za tak velký dar, jako je život – a ony nemají možnost ten život vrátit těm rodičům, není tam ta rovnováha, tak proto mají tu tendenci dávat ten život dál. Takhle se vlastně posílá život dál. Ale třeba mezi partnery, tam je to rovnocenné, a když od partnera dostanete něco hezkého, třeba vám věnuje nějakou pozornost nebo podobně, tak my jsme rádi, že dostáváme pozornost, ale za čas v nás naroste takový jakoby pocit dluhu, a tak máme tendenci vrátit tomu partnerovi také něco pěkného. A uvědomělý partner, který chce, aby ta láska rostla, tak vrátí něco pěkného, třeba pozornost jiným směrem nebo podobně, a vrátí o trošičku víc, a protože ten partner dostal o trošku víc, než dal, tak zase naroste pocit dluhu. A je to jako ping-pong, ale musíte přidávat vždycky. A takhle, tímhle způsobem roste láska. Je ale potom méně příjemné, že tenhle zákon o rovnováze v braní a dávání funguje i v těch špatných věcech. Například máte konflikt v práci, šéf vám vyhubuje a vy se neozvete, nevrátíte to zpátky, ale přijdete domů a nemáte dobrou náladu a možná, že si ten hněv vylijete na děti nebo na partnera. A poslala jste takzvaně, to, co jste dostala, jste poslala dál. Takže i v tomhle musíme být hodně opatrní a musíme zase nějakým zralým uvědomělým způsobem s tímhle zacházet, abychom věděli, že když obdržíme, že stejně budeme mít tendenci, i když se nám nechce to dávat dál, budeme mít tendenci to vrátit. Že je dobré, aby si ten člověk nad tím udělal nadhled a měl to pod kontrolou tyhle věci.

Další zákon je zákon o hierarchii, který nám říká, že všichni, kteří přišli do systému dřív, mají přednost. To znamená, ten, kdo tady byl dřív, byli rodiče, ne my děti, ano? Takže ti rodiče mají přednost, ti jsou tak zvaně větší a ti dávají. Kdežto děti, ty přišly později, tak jsou menší a ty berou.

Moderátorka:Takže takové to moderní dnes „moje máma je jako moje sestra“, to je špatně? Takové to, co se snaží spousta rodičů dnes praktikovat.

Zdeňka: Ze systemického hlediska bych řekla, že to dítě je nuceno vyměnit pozici dítěte za pozici kamarádky, ale ta pozice dítěte, ta není rovnocenná vůči rodičům, tam se dítě cítí bezpečně. Ale ten… pokud je vtaženo na místo, které není jeho, tak potom z toho můžou plynout velké problémy a taková třeba dcera, která má maminku jako kamarádku, potom sama neumí dostatečným způsobem být matkou a taky si dělá z dcery kamarádku a vtahuje ji do pozic, které nejsou její. To znamená mezi rodiče.

Moderátorka:Což vyvolá logicky nějaký ten konflikt v tom vztahu.

Zdeňka: Ano.

Moderátorka:To se síla vlastně dostává na jednu stranu, to řeknu takto laicky.

Zdeňka: Ano. Když rodiče umí dítěti dát najevo, že je dítětem… Víte, kdo nebyl dítětem, nemůže být ani dospělým. Nemůže z toho vyrůst nikdy, protože ta potřeba být dítětem a být v pozici toho, kdo je tady malý… Jinak všude ve světě, když to dítě potom přijde do světa, tak tam všude může být velké, ale u rodičů musí být v té pozici dole, protože ta láska teče jako ve fontáně. Horní patro jsou prarodiče, kteří dali život těm rodičům, dali jim lásku a pak ti rodiče dávají život a lásku dětem, zase směrem dolů, a ty děti, když vyrostou, dávají život a lásku svým dětem a takhle to teče jako ta voda seshora dolů.

Moderátorka:Vy mluvíte o té lásce, asi jsem vás pochopila, co tou láskou myslíte, ale možná někteří naši posluchači si řeknou: „Ale vždyť moje maminka, tatínek mě neměli, nechovali se ke mně s láskou, nebo tam vůbec nebili, protože se rodiče se nevzali nebo jsou rozvedení“ a tak dále. Jak to vlastně je z hlediska systemických konstelací.

Zdeňka: Tady to individuální, to se určitě nedá říct povšechně, takže na to já bych potřebovala vidět tu konkrétní konstelaci, a právě proto, jak už jsem říkala na začátku, každá ta konstelace je pro mě vždycky překvapení, protože se vyvalí, takzvaně, něco jiného. Ale jestli to dítě má pocit, že nebylo dostatečně milováno, můžeme najít, s největší pravděpodobností, nějakou zápletku v systému, kdy ti rodiče třeba byli zapleteni do vztahu ke svým rodičům, kteří třeba byli rozvedeni nebo i když nebyli rozvedeni, tak třeba neměli dobré manželství, a do toho konfliktu můžou být ti rodiče vtáhnutí. Takže oni sami se dívají na své rodiče, ale ty ti nevidí. Je to velice časté právě u lidí, kteří přijdou s tím, že je rodiče neměli rádi. Oni vlastně jako děti vnímali to, že ve skutečnosti je ti rodiče vlastně neviděli.

Moderátorka:Já se teď dívám, jestli jsme vyčerpaly všechna témata, která jsem si tady připravila, protože, bohužel, se nám blíží čas konce našeho povídání s mým dnešním hostem na Regině, lektorkou systemických konstelací Zdeňkou Tuškovou. Zdeňko, napadlo mě, než mě zase třeba napadne ještě nějaká další otázka, protože chvilinku přece jenom máme, tak to všechno, co si tady povídáme, kde by si naši posluchači mohli přijít vyzkoušet? Třeba k vám někam. A kdy hlavně?

Zdeňka: Takže já mám 4. a 5. června seminář konstelací, je to pro veřejnost, může tam přijít každý. A je to v Praze. Takže můžou se podívat i na webové stránky www.konstelace.eu, tam je potřeba dát pozor na to písmenko; většina lidí říká: „konstAlace“, ale ono jsou to „konstElace“. Takže můžou se podívat na webové stránky, kde jsou různé postřehy, můžou si i přečíst o konstelacích nějaké články a jsou tam uvedeny i příběhy lidí, jak jim konstelace pomohly nebo nepomohly.

Moderátorka:Musí být na konstelace nějakým způsobem připraveni?

Zdeňka: Stačí, když přijdou, sednou si a můžou jenom pozorovat. Já budu předvádět, co se v konstelaci děje, a připravím ty lidi sama na to, aby se dokázali tomu, že skutečně úplně nezkušený člověk tam může přijít. A jak jsem říkala, pochopí to i malé dítě.

Moderátorka:Které tam ale nesmí.

Zdeňka: Která tam by nemělo přijít.

Moderátorka:Nemělo by tam přijít. Ještě mě napadá, někde jsem slyšela nebo četla, že jak se staví zástupci v konstelacích toho systému, že se tedy nestaví jenom ty jednotlivé osoby, ale i třeba i principy? Dají se postavit do konstelace peníze?

Zdeňka: Ano, dělají se tak zvané finanční konstelace nebo dokonce, ptáte se přímo na peníze, ale já bych pro zajímavost uvedla třeba, i že se staví konstelace scénářů nebo románů, zjišťuje se, jestli je to divácky přitažlivé nebo čtenářsky přitažlivé, takže dají se stavět různé systémy i hypotetické. No a když se ptáte na peníze, tak víte, v naší zemi my jsme ještě pořád ovlivněni pozůstatky náboženství, kdy říkalo, že bída je ctnost a že bohatý nevejde do Království nebeského tak, jako neprojde velbloud uchem jehly a podobně. Takže my máme k penězům zvláštní postoje a někdy si myslíme, že ty peníze jsou něco špatného. Takže když postavíme do konstelace toho člověka, který si řeší třeba problém s financemi, postavíme toho člověka, postavíme ty peníze, tak úplně zíráme, co všechno ten zástupce za ty peníze tomu člověku řekne do očí. Takže jsou tam krásně vidět ty systémy přesvědčení a jak si vlastně sám šlape po štěstí.

Moderátorka:Takže je tam vlastně zase opět ten vztah vidět.

Zdeňka: Ano. A nebo si nešlape po štěstí sám, ale má třeba v osudech té rodiny je, že jim byl zabrán majetek, třeba v nedávných dobách komunisty a podobně, přišli o majetek nějakým způsobem. Takže i takováhle zápletka se tam může objevit a dá se to právě rozplést pomocí těch léčivých vět, pomocí těch léčivých gest, tak, jak už jsem říkala.

Moderátorka:Vy jste ještě zmiňovala, že se dají postavit konstelace na nějaký ten zdravotní stav. Jak to třeba funguje a jak to může pomoci.

Zdeňka: Já už jsem se zmínila o tom, jak někteří členové rodiny vlastně nesou přenesené role některých jiných členů rodiny. Zrovna tak to probíhá v organizmu, kdy ta osoba, která onemocní, ona sama nezastupuje nikoho, kdo chybí v jejich rodině, ale dělá to některý její orgán. Takže je možno do konstelace postavit zástupce za ty orgány postižené a zase jsme potom svědky toho, jak ten zástupce za ten orgán skutečně vylíčí přesně pocity nějaké vytěsněné osoby.

Moderátorka:To je velmi zajímavé a úplně to zní tak jako až neskutečně.

Zdeňka: Takže přijďte se podívat, já budu velice ráda.

Moderátorka:Ještě jednou připomeneme, ten nejbližší termín je tedy 4. a 5. června, sobota neděle, víkendový seminář. Jinak kontakty a další informace a případně další otázky by mohly směřovat na ty webové stránky.

Zdeňka: Ano, nebo e-mailem.

Moderátorka:Nebo e-mailem, který tam najdou na těch webových stránkách Konstelace

Zdeňka: Já odpovím každému, není to sice hned, protože těch dotazů mám hodně, ale zpravidla bych do týdne měla být schopná odpovědět všem.

Moderátorka:Takže konstelace, konstElace tečka eu. Zdeňka Tušková, lektorka systemických byla dnes hostem ve studia Večera s Reginou. Zdeňko, já vám moc děkuji za velmi příjemné a hodně zajímavé povídání a těším třeba někdy příště na slyšenou.

Zdeňka: Děkuji a přeji dobrý večer.

Moderátorka:A ještě přeji hodně klientů, kteří budou spokojení a kteří vám tam přijdou, jak jste říkala, že to je velmi důležité, nebo vám kteří přijdou na ty systemické konstelace.

Zdeňka: Děkuji moc za přání.

Moderátorka:Mějte se hezky a na slyšenou.

Zdeňka: Na shledanou.

 
 

© 2008 Zdeňka Tušková | Webhosting starhost.cz | Provozováno na CMS E4E | Mapa webu

Vyhledat