Systemické konstelace

 

Přepis rozhovoru v pořadu Pelmel na kabelové televizi

S. Boura:           Mnozí z nás se schováváme samo před sebou nebo před ostatními v křoví. A nebo někde jinde, ale v každém případě schováváme. A proto jsou semo-tamo lidé, kteří se potom následovně shromažďují na jednom místě, aby mohli komunikovat s těmi, kteří mají občas pocit, že se sami před sebou či ostatními schovávají. Narážím právě na veletrh esoteriky.

M. Majerová:   Od pátku do neděle, pražské výstaviště, začíná to v pátek ve dvanáct a nenechte si to ujít.

S. Boura:           Mimochodem, krásná květena.

M. Majerová:      Krásná.

S. Boura:           To jen tak mimoděk. A protože pozorní diváci studia Pelmel moc dobře vědí, že už od pondělka a až dokonce do pátku tady máme lidi, kteří stojí za to je velice poslouchat, intenzivně poslouchat.

M. Majerová:   Protože ví víc, než my ostatní, alespoň je to tak mnohdy. Kupříkladu teď. Prezidentka Grafologické aliance České republiky, paní Zdeňka Tušková. Hezké dobré dopoledne.

S. Boura:           Pěkné dopoledne.

Zdeňka:               Dobrý den.

M. Majerová:   Běžíme k vám. To není všechno samozřejmě. Vy jste studovala psychoterapii v Německu, pak jste pracovala jako soudní písmoznalkyně a věnujete se všemu možnému.

S. Boura:           A já to teďka přečtu. Copak grafologie, ne že by tomu někteří rozuměli, mnozí teda.

M. Majerová:   Ale aspoň to jméno, ten název jsme slyšeli.

S. Boura:           Víme, oč běží, ale teď pozor. Metody používané Zdeňkou Tuškovou: Rodinné a systemické konstelace. Rozumíš tomu?

M. Majerová:   No já už tuším, co to je, ale že by mi to bylo extra jasné, to ne.

S. Boura:           Systemické konstelace a koučink, tedy podnikové, rodinné i individuální konstelace. Nebo kurzy osobního rozvoje, budiž. Pozitivní psychoterapie, budiž. Ovšem, co je metoda One-brain?

M. Majerová:   Já bych to vzala – a grafologie – postupně. Konstelace, to se tam opakuje nejčastěji.

S. Boura:           Máte toho hodně, teda, ale ta konstelace, co to může být.

Zdeňka:             No, ten záběr je široký, to je pravda, ale já tyhle metody dělám už více než třicet let. Takže všechno se na sebe nabaluje. Ale co jsou konstelace, to je v poslední době u nás v Čechách v podstatě nová metoda, málo známá, ale je velice zajímavá. Pomocí konstelace můžete nahlédnout pod povrch věcí. Lidé se velice často vyhýbají skutečnosti, realitě, tomu, co se opravdu děje. A dělají to z toho důvodu, že žijí v iluzích, nebo žijeme v iluzích, abych byla přesná. Vidíme to, co chceme vidět, nechceme vidět to, co je. A podobně. A zvlášť proto, že se třeba vyhýbáme bolesti, máme strach z řešení různých věcí. A konstelace jsou právě dobrá metoda na to, abychom se podívali na řešení nějakých konkrétních problémů. A je zajímavé, že všechno, co je možné pojmout jako systém, s tím lze pomocí metody konstelací pracovat.

S. Boura:           Paní Zdeňko, je to něco jako psychoterapie? Má mě to uvést jako do té reality, kterou já nevnímám? Ale já nevím, co je realita.

Zdeňka:             Ano, ale to bychom se dostali do filosofické debaty, kolik je realit. Ale tu naši skutečnou. On je to fenomenologický přístup, není to psychoterapie, i když možná mnoho psychoterapeutů se mnou nebude teď souhlasit, protože ona totiž konstelace vycházejí hlavně z psychologie a dají se použít i v psychoterapii, pochopitelně. Protože ten člověk si vytvoří náhled na tu danou situaci, a to psychoterapeut potřebuje. Ale sám zakladatel téhle metody, Bert Hellinger říká, že to není psychoterapie. Že pokud, tak v tom původním slova významu, to znamená služba. To je služba. Můžu nabídnout tomu člověku službu, aby se podíval pod povrch svého problému, a tam to, co nevidí, to může uchopit pojmenovat, pojmout, a tím se mu otevírá možnost řešení, on dostává příležitost vyřešit něco, co sám vyřešit neuměl.

M. Majerová:   A paní Zdeňko, týká se to opravdu veškeré typologie problémů, nebo je nějaká oblast, která se nedá konstelovat?

Zdeňka:             Já můžu mluvit za sebe. Všechno, co já jsem schopná vidět jako systém, která se skládá z nějakých částí, tak to lze konstelovat. Například tělo, to je systém, který se skládá z orgánů, to jsou určité části. Nebo duše, tu si fiktivně můžeme rozdělit na části, jako je vnitřní žena, vnitřní muž, vnitřní dítě nebo vnitřní dospělý. Všechny tyto části mají nějaké obsahy, nějak se chovají, nějak spolu komunikují, mají spolu prostě vztahy. Můžu konstelovat třeba určité systémy jako jsou podniky, které se skládají z majitele, šéfa, z účetního oddělení, ze zaměstnanců, například z dodavatelů, z různých vztahů. Prostě všechno, co můžeme pojmout jako systém. Ono vůbec slovo konstelace – konstElace, protože často se tam zaměňuje to „e“ za „a“ – tak to slovo je v původním… v překladu znamená souhvězdí. Takže každé to souhvězdí vypadá jinak, ale pořád je to systém, který se skládá z částí, a ta suma těch částí, to není pouze součet, ale ony na sebe působí a všechno se násobí. Vztahy jsou velice vážná a složitá věc.

S. Boura:           Paní Zdeňko, ano… Mnozí by třeba mohli i pochopit a mnozí naši diváci třeba vůbec nemusí rozumět tomu, co teďka říkáte. Dá se to nějakým způsobem… já teď nechci říct přímo ukázat, ale… zrealizovat nějakou tu konstelaci třeba?

M. Majerová:   Naznačit, jak se to dělá?

Zdeňka:             Já bych k tomu uvedla trošičku, že v podstatě konstelace se může dělat buď individuálně, ale to je spíše formou rozhovoru a pracujeme s tím, že se dělají genogramy, třeba rodinné – rodina je také systém, že, který se skládá většinou z tatínka, maminky, dětí a prarodičů, takže i třeba u rodinných problémů. Ale můžeme pracovat také se skupinou lidí a je zajímavé, že ti lidi se mezi sebou třeba vůbec neznají, ale přesto dokážou ukázat vytvořením rozestavění… udělá se rozestavění těch částí, čili zástupců třeba za určité třeba členy rodiny do prostoru, takže ten dotyčný může nahlédnout na ten svůj vnitřní obraz.

S. Boura:           My už tady poposedáme, protože…

M. Majerová:   Paní Zdeňko, já mám nápad, to znamená, vždycky jde na konstelace vždycky někdo, kdo má problém, jinak by tam asi nechodil, tak já mám třeba problém. Teda já ho mám opravdu. Myslím, že spousta žen ho má v tomhle ročním období taky, pořád se mi nedaří zhubnout, a to protože jsem nedůsledná, vím to, ale neumím to změnit. Můžeme si naznačit, co byste se mnou dělala, kdybych za vámi přišla?

Zdeňka:             V první řadě bych chtěla vědět, proč si myslíte, že nemůžete zhubnout? Chodíte často do ledničky v noci nebo jakým způsobem to probíhá?

M. Majerová:   Já zkouším držet všechny možné diety a prostě jsem nedůsledná a nikdy je nedodržím a ta váha jde dolů o kousek a pak se zase vrátí.

Zdeňka:             Aha. Tak podívat se na to, proč vy nedodržíte tu dietu?

M. Majerová:   Ano.

Zdeňka:             Dobře.

M. Majerová:   Ježíš. Živě, jo?

S. Boura:           My jsme si to samozřejmě malinko s paní Zdeňkou tak předpřipravili, nedá se to ani tak jako přesně říct. Aneta a Vladimír nám tam sedí a že bychom si to nějak, jak to říct, nakousli?

M. Majerová:   Naznačili?

S. Boura:           Jen tak naznačili?

Zdeňka:             Konstelace trvá delší dobu a je na to potřeba prostředí. To je jako bych vám měla předvést operaci slepého střeva jako chirurg, to nejde.

S. Boura:           Víte co, to není kvůli Markétě, ale pro lepší pochopení i našich diváků, pochopit, co ta konstelace ve výsledku vlastně znamená.

Zdeňka:             Ano.

M. Majerová:   Máme se postavit, nebo máme sedět?

Zdeňka:             Vy máte nějaký systém přesvědčení, nějak se chováte. A máte taky představu o tom, jak by měla vypadat vaše ideální postava. Ženy určitě… Mnoho žen tedy touží po takové ideální postavě a tenhle problém je prostě velice častý, že nedodrží dietu. Takže je potřeba  nejdříve zjistit, která část osobnosti se jak k těm dietám staví. To znamená, že pokud nedodržíte dietu, tak je pravděpodobně jedna část, která ji chce držet, té osobnosti, a druhá část, která se tomu brání.

S. Boura:           Taková vnitřní schizofrenie… Takové hádání těch Já vevnitř.

Zdeňka:             Hádáme se… Ty vnitřní hlasy „Jdi do lednice, vezmi si jídlo…“

S. Boura:           Pojďme si to tady nějak rozhejbat, já jsem zvědavý na to hádání, protože já si myslím, že mnozí, nejen z diváků, ale vůbec my, jako lidé, žijeme pod neustálým tlakem nějakých komunit a tak dále a že jsme pořád rozhádaní vnitřně.

Zdeňka:             Takže Markéto, my potřebujeme zástupce za ty vaše vnitřní části.

M. Majerová:   Dobře.

Zdeňka:             Potřebujeme dva zástupce, mohli bychom ještě jednoho, třetího?

S. Boura:           Támhle máme ty dva a já jsem třetí.

M. Majerová:   Pojďte ke mně někdo.

Zdeňka:             Dobře, tak Slávek bude třetí. Čili potřebujeme tři osoby a ty tři osoby se tady můžou postavit takhle vedle sebe.

S. Boura:           Aneta, Vladimír.

Zdeňka:             A Slávka. A Markéto, vy pojďte sem vedle mě. A v konstelacích totiž hledáme vždycky přesné místo, přesné místo pro tu část. Čili vyberete si z přítomných zástupců, které třeba ani nemusíte znát, jednoho za svoje Já, jednoho za tu část, která chce držet dietu, a druhého za tu část, která nechce držet dietu.

M. Majerová:   Jo. Stačí, když to řeknu?

Zdeňka:             Stačí, když mi ukážete, kdo je kdo.

M. Majerová:   Tak to Já bude Aneta, ta část, která chce držet dietu, bude Slávek a ta část, která nechce držet dietu, bude Vladimír.

Zdeňka:             Ano. Takže chce držet dietu, postavte se, Slávku, prosím vás, sem. Tak a teď, vy se musíte na sebe naladit, na sebe a hlavně na svoje nohy, abyste byla uzemněná a abyste o tom obraze, který stavíte, nijak nepřemýšlela. To znamená, že vezmete tu první osobu za ramena, naladíte se na svoje nohy, třeba si klidně i zavřete oči, a lehce se necháte vést svýma nohama. Vy se necháte vést mnou. A rozestavíte je sem do prostoru, kamkoliv. Můžu vás poprosit zpátky?

S. Boura:           A ono to pak má nějaké vysvětlení? Nechci předbíhat, já jsem teda zvědavý.

Zdeňka:             Potom budu pracovat já. A jinak zástupci jsou v naprostém klidu a tichu.

S. Boura:           Uvolněný.

Zdeňka:             Uvolnění.

M. Majerová:   A já seberu svého zástupce.

S. Boura:           Takže Markéta manipuluje?

Zdeňka:             Čili za sebe, za své Já.

M. Majerová:   Dobře, tak Já bych nechala tady.

Zdeňka:             Ano, ale nesmí se o tom přemýšlet. Intuitivně.

M. Majerová:   Dobře. A takhle.

Zdeňka:             A to je ta část, která nechce. Fajn, děkuji.

M. Majerová:   Co z toho vyplývá?

Zdeňka:             A teď si jako moje klientka někam ustoupíte stranou a budete se jen dívat.

M. Majerová:   Ano.

Zdeňka:             Vy chvilinku stůjte. Já zopakuji: za vaše Já, za tu část, která chce držet dietu

S. Boura:           Já jsem hubnutí.

Zdeňka:             Která chce hubnout. A tahle, která tomu nějak brání. A já se zeptám zástupce za vaše Já, jak se cítíte na tom tady na tom místě?

Já:                      Jako na prvním.

Zdeňka:             Jako na prvním místě, ano, děkuji.

S. Boura – část, která chce hubnout:          Mně taky se ptáte, jak se cítím?...

Zdeňka:             Vidíte…

S. Boura – část, která chce hubnout:          Jsem trošku nakřivo.

Zdeňka:             Jste nakřivo… Koukáte se na svoje Já.

S. Boura – část, která chce hubnout:          Ano, je trošku menší… Já teď nevím v že jo, jak mám odpovídat, co mám cítit, jak to mám cítit…

Zdeňka:             No, jak se cítíte tady na tom místě. Prostě jenom co vidíte, že máte za zády někoho. Vnímáte ho?

S. Boura – část, která chce hubnout:          Je to nepříjemný, že Vladimír je za zády…

Zdeňka:             Této části je to nepříjemné, že má za zády… A tato část, čili vy, jak se cítíte?

S. Boura - část, která nechce hubnout:            Tak já se cítím takový nafouklý.

Zdeňka:             Aha. Velký.

S. Bura - část, která nechce hubnout:            Až moc.

Zdeňka:             Velký až moc.

S. Boura – část, která chce hubnout:          A teď teda nevím, jak to… Jestli třeba jenom… Vladimíre, opravdu se cítíš nafouklý?

Část, která nechce hubnout:            Opravdu mám takový pocit napínání… Možná je to i těmi světly…

S. Boura – část, která chce hubnout:          My jsme totiž trochu v nepřirozeném prostředí, tak jestli to má teďka v tuhle chvíli nějakou… Ne.

M. Majerová:   A teďka, co mi z toho vyplývá?

Zdeňka:             Takže, protože můžeme konstelaci jenom opravdu naznačit…

S. Boura:           Ano, jenom naznačte.

Zdeňka:             Tak vidíte, že se tady začíná něco dít. Já bych poprosila Slávka, kdyby teď byl v klidu a neřídil to. Slyšela jste, co říkala tady ta část? Jak to na vás působí?

Já:                      Tak nějak přirozeně, já to tak taky cítím, je to tak seřazené.

Zdeňka:             Patří k vám. Děkuji.

S. Boura – část, která chce hubnout:          Co já cítím?

Zdeňka:             Táhne vás to někam, nebo chcete zůstat na místě? Můžete se klidně pohybovat, jestli chcete.

S. Boura – část, která chce hubnout:          Můžu se pohybovat?

Zdeňka:             Ale velmi pomalu, aby ten druhý na to mohl reagovat. Najděte si místo svoje.

S. Boura – část, která chce hubnout:          Takhle nějak.

Zdeňka:             Chcete někam se pohnout?

Část, která nechce hubnout:            Určitě. Už se hýbu.

Zdeňka:             Vidíte, co se děje ve vás? Vidíte to? To je to vaše chování. Tato část ustoupí do pozadí.

M. Majerová:   Ta, co chtěla hubnout.

Zdeňka:             Ta, co chtěla hubnout. To je přesně to, co se ve vás děje a co se děje mnoha jiným ženám. Ale proč? Co se teď změnilo u vás?

Já:                      Asi nejsem tak sebejistá teď.

Zdeňka:             Už nejste tak sebejistá. Čili souvisí to nějak se sebejistotou.

M. Majerová:   Mankote…

Zdeňka:             Takže bychom teď vybrali dalšího zástupce za sebejistotu a ten zástupce by se zase nějak choval.

S. Boura:           A takhle nějak vytváříte konstelaci.

M. Majerová:   A já už rozumím.

Zdeňka:             Rozumíte. Děkuji vám moc.

S. Boura:           Já děkuji Anetě, děkuji Vladimírovi.

Zdeňka:             Moc děkuji, byli jste úžasní.

M. Majerová:    Paní Zdeňko, pojďte se posadit.

S. Boura:           Teďka to ale musíme vydejchat samozřejmě, a abychom si to pak probrali a soustředili se na další část našeho povídání s paní Zdeňkou Tuškovou, pustíme si pěknou písničku a pak se zase vrátíme, ano?

M. Majerová:   Ano, prosím.

 

S. Boura:           Cítíte, jako by si člověk najednou začal uvědomovat, že není jenom jeden Já sám v sobě, ale že nás je trošičku povícero, tedy myslím sám v sobě, že těch Bourů, co já mám v sobě, je třeba povícero. Já nevím, jestli pět, sedm, to já bych se mohl ovšem dozvědět podle svých pocitů, jestli mám pocit takový nebo makový. A před chviličkou jsme si udělali konstelaci právě s Markétou. Jestlipak už je Markéta v klidu a vydýchává to?

M. Majerová:   No Markéta to vydýchává, ale ta si to ještě doprobere s paní Zdeňkou Tuškovou, tohle mi jen tak neprojde.

S. Boura:           Mimochodem, paní Zdeňku Tuškovou, můžete uvidět a přímo se s ní na vlastní energii, takříkajíc, cítit a vidět na veletrhu esoteriky.

M. Majerová:   Který probíhá od pátku do neděle na pražském výstavišti.

S. Boura:           Mimochodem, paní Zdeňko, kdy?

Zdeňka:             V sobotu v deset hodin. Jinak v pátek ve 14 hodin mám přednášku a v sobotu v 10 hodin mám čtyřhodinový workshop, kde si můžete zažít ty konstelace.

S. Boura:           Které jsme tak malinko nakousli tady.

Zdeňka:             Tohle byla konstelace vnitřních hlasů.

S. Boura:           My jste ve výrazně nepřirozeném prostředí, samá kamera, světla a podobně a tak dále. Jak ty se cítíš teďka?

M. Majerová:   No, že za to můžeš.

S. Boura:           Aha! Pozor, to jste si něco řekly během písničky, ne?

M. Majerová:   Ne, ale ty jsi byl za tu sebevědomou část, která šla za moje já.

S. Boura:           Jak tomu máme rozumět, paní Zdeňko?

M. Majerová:   Paní Zdeňka říkala, že to tady nechce probírat na obrazovce, že je to na soukromý rozhovor.

S. Boura:           Dobře, ale nicméně, některé prvky by se daly zobecnit. To znamená, jestli já to chápu… Já to chápu totiž po mužském asi vzorci. Že to je taková šachovnice a vy emocionálně… Ne vy vlastně, vy jste jenom prostředníkem k tomu, aby emocionálně ty jakoby naše vrstvy se po té šachovnici nějakým způsobem producírovaly a na nich se dá… ne producírovaly, to je špatně vybrané slovo, pohybovaly a podle toho…

Zdeňka:             Aby se ukázalo, jak se pohybují.

S. Boura:           A podle toho, jak k sobě si stojí, tak se dá usuzovat, jak sám k sobě si stojím.

Zdeňka:             Ano, to bylo třeba v případě Markéty teď, ale pracuje se třeba s rodinným systémem. Čili pokud jsou vztahy v rodině nějakým způsobem narušeny, přebíráme různé role různých členů rodiny, identifikujeme se s něčím, co není naše, žijeme třeba osudy, které nejsou naše, přebíráme je, následujeme. Tak je to podobné, když jste se mě zeptal, jako třeba v našem těle. Víte, že, například, máme problém s ledvinou, začne selhávat ledvina a co udělá ta druhá část, co udělá ta druhá ledvina? Začne dotovat tu nedostatečnou funkci té jedné části. V každém tom systému ty části se nějak zastupují a snaží se o homeostázi. To je v duši, to je na těle, to je v rodině, to v podniku…

S. Boura:           Jenže ledvina, to je párový orgán, zatímco duše, duši já cítím jako singl.

Zdeňka:             Ano, podívejte, ledvina sice je párový orgán, ale pravda je, že když začíná selhávat i ta druhá, tak začne tu činnost jejich dotovat srdce, zvýší se vám tlak krevní a podobně. Čili i ještě další ty orgány k tomu přistupují, ty které… Srdce, si myslím, že dost těžko může nahradit plně funkci ledviny. A tak se nám stává třeba, že v rodině dítě, které je nejslabším článkem rodiny pochopitelně, přebírá role svého otce, svojí maminky, a ta ale není jeho. Například při rozvodu, při konfliktech rodičů právě ty děti přebírají něco, co není jejich a co jaksi řešit nemůžou, a tak jsou třeba potom konfliktní ve škole.

S. Boura:           Myslím si, že to je jasné. Paní Zdeňko, ale teď mi řekněte, přeci, i když chápu, že mnozí z vašich klientů přijdou, protože potřebují jaksi některé věci napravovat a napravit, ale třeba některé věci nechtějí vůbec připustit.

Zdeňka:             Právě proto postavíme ten vnitřní obraz tak, aby ho ten klient viděl. Právě proto, že nechce připustit a vyhýbá se. To by neměl problém, kdyby se nevyhýbal, kdyby viděl tu realitu, jaká je. Protože život sám o sobě ledacos vyřeší.

M. Majerová:   Já to mám za sebou, já jsem ten obraz viděla, je to vysoce funkční.

Zdeňka:             Je to funkční. A právě, tam nejen, že máte náhled na to, co se děje, ale i tím zážitkem, tím uvolněním těch emocí, které v člověku sedí jako žába na prameni, to už je to, co člověk opravdu musí zažít a co se prostě nedá tady rozhovorem zprostředkovat.

M. Majerová:   Mě by zajímalo, jaké jsou styčné plochy mezi grafologií a právě těmi konstelacemi.

Zdeňka:             To je to, jak jsem se vlastně ke konstelacím dostala. Protože já jsem se zabývala… Nebo zabývám se, to je takový stěžejní sloup mojí činnosti, písmem, čili psychologií písma. A tam je vidět v pohybu a ve formě, kterou si ten člověk zvolí, protože ta forma je vždycky individuální – my jsme se učili všichni psát stejně, ale každý píšeme jinak – takže z té individuální formy a z toho pohybu je jasně vidět, co se v člověku děje, a můžete nahlédnout na jeho charakter, na jeho vlastnosti, schopnosti, talenty i ty nepříjemné stránky se tam ukážou i to, co má člověk v nevědomí. A zrovna tak se pracuje v konstelacích, protože tam také nahlížíme trošičku jinak na formu, na tvar, na pohyb těch částí nebo těch jednotlivých zástupců a z toho, z gest a z mimiky také vyvozujeme, přesně jako v grafologii. Takže ono se zdá, že to nesouvisí, ale souvisí.

S. Boura:           Tak přátelé, dámy a pánové, tak prohovořila prezidentka Grafologické aliance České republiky a zároveň specialistka na systemické, rodinné, podnikové konstelace a další věci. Mimochodem, najděte si tuto zajímavou ženu právě na zmiňovaném veletrhu esoteriky od 17. do 19. března v Praze v Průmyslovém paláci.

M. Majerová:   Paní Zdeňka Tušková.

S. Boura:           Děkujeme.

M. Majerová:   Díky moc.

 

 
 

© 2008 Zdeňka Tušková | Webhosting starhost.cz | Provozováno na CMS E4E | Mapa webu

Vyhledat