Systemické konstelace

 

Příběhy z konstelací

(Příběhy i jména osob byly upraveny tak, aby nebylo možné jednotlivé osoby rozeznat.)

12.-14.2.2010 Bratislava

Jana, 32 let si přišla na seminář vyřešit své vztahy a ujasnit si, zda chce v budoucnu zůstat se svým manželem a dětmi, nebo začít žít se svým přítelem, o kterém zatím nikdo neví. Je nakloněna spíše variantě rozvést se, ale konstelace ukazuje něco jiného...

Manžel je v konstelaci zcela mimo rodinu a cítí se sám. Je ale zvyklý na ženy, které ho nevidí. Ukazuje se, že jeho dědeček byl násilně zabit, s čímž se manželova maminka ještě nevyrovnala. Ona ale musí přijmout viníka smrti, aby tak zmizely veškeré zmatky a tlaky.

Situace v celé rodině se mění a oba manželé mohou začít znovu se silným zázemím a podporou předků.

Do konstelace vstupuje i nový partner Jany – síla rodiny ho ale odtlačuje a ani její rodině se nelíbí.

Jana dostala náhled na svou situaci, rozhodnout se ale musí sama....

 

12.-14.2.2010 Bratislava

Dana, 35 let má dva problémy, které by ráda vyřešila, o kterých se domnívá, že spolu souvisejí.

Dana nemůže donosit dítě, za sebou má několik potratů. Více jak 10 let žije s partnerem, ale svatbu pořád odmítá. Zároveň ji trápí vztah k matce, který je a vždy byl velice chladný, téměř bez citu. V konstelaci se ukazuje, že matka přišla o starší dceru a dosud se nesmířila s její ztrátou. Musí si znovu odžít bolest, aby viděla Danu a obměkčila se.

Energie v rodině proudí od matky k dceři a ta říká svému příteli: „Smíš mě mít jako ženu a Tebe si beru jako muže.“ Jako poslední se řeší mateřství, které přijímá a vítá ho k sobě do života.

 

 

3.2.2010 Praha

Lucie, 48 let má velké problémy se synem a jeho školní docházkou – je mu 17 let, odmítá chodit do školy, je neklasifiková.

Jak je vidět, Lucie si syna spojuje pouze s problémy a raději ho nechce vidět. Syn zase nemá hranice a připadá si větší než jeho otec. Ten mu říká: „Ty jsi menší, já jsem větší. Já dávám a Ty bereš.“ Syn přijímá roli dítěte a úctu vůči hranicím. Při pohledu na zástupce školy se usmívá a už se školy nebojí...

 

11.-13.12.2009 Bratislava

Luboš, 28 let se účastní seminářů kvůli sebepoznání a poznání své rodiny. V konstelaci je vidět, že maminka nenásleduje otce a že je v rodině nějaké tajemství. Vyplouvá na povrch, že Luboš je po tatínkovi Ukrajinec, nyní ale žije na Slovensku a táhne se s ním dluh vůči jeho zemi. Musí v srdci uctít svou vlast a vědomě Ukrajinu podporovat.


11.-13.12.2009 Bratislava

Veronika, 34 let má strach o svou pubertální dcerku. Neustále se přejídá. Dcera se v konstelaci velice stydí. Je z poloviny její otec a právě tato polovina po otci je hladová a miluje tatínka. Zároveň se však bojí, že se na ní matka bude za to hněvat (Veronika je s ním rozvedená). Ta ji v konstelaci přijímá takovou, jaká opravdu je a říká ji: "Je pro mě v pořádku, když budeš jako Tvůj otec."

 

4.-6.12.2009 Praha

Marta, 49 let přichází na konstelace, aby se zbavila nenávisti k mužům a nedostatku sebedůvěry. Ukazuje se, že tatínek stojí zcela mimo rodinu a maminka neví, kde by zůstala. Marta nese energii vraha, který zabil jejího otce. Má pocit, že ji z toho praskne hlava. Chce, aby ji matka dávala pořád víc a víc. Také se cítí ponížená a v konstelaci se ukazuje, že opovrhuje svými předky. Nedostala v dětství hranice a nyní ji chybí. V konstelaci se učí, jak přijímat zodpovědnost za svá rozhodnutí a život a neobviňovat tak okolí.


7.10.2009

Vladěna, 44 let přichází se zdravotními problémy svého 16-ti letého syna. Nemůže kvůli nim chodit do školy a má tak vysokou absenci.

Jako první vyplývá na povrch, že v rodině je nějaké tajemství, tabu. Jde ale především o něco ze strany její maminky. Sama Vladěna se příliš bojí, tento strach je převzatý od její prababičky.

Syn to podvědomě cítí a pálí ho z toho u srdce. Snaží se zachraňovat svou maminku a nemůže proto chodit do školy.
„Nesl jsem to za Tebe, mami,“ říká mamince. „To nech na mě, to je moje věc.“

Těmito léčebnými větami je nastolen nový vnitřní obraz.

 

7.10.2009

Jitka, 28 let je kadeřnice a chce na jiné místo. Problém je však to říci šéfovi. Také si nevěří, že je ve svém povolání dostatečně dobrá.

V konstelacích se Jitce při pohledu na její současnou práci točí hlava. Její maminka s povoláním dcery není příliš spokojená. Přichází se na to, že ve skutečnosti maminka toužila dělat něco jiného a je to tedy její problém promítán na Jitku.

Svému nadřízenému pak Jitka ukazuje na svou práci a říká: „Tohle je moje práce.“ „Děkuji,“ obrací se přímo na práci.

 

4.-6.9.2009 Praha

Marie, 43let je nyní připravená se stát podruhé maminkou. Doma má 13ti letého syna a ráda by si k němu pořídila dalšího potomka se svým současným manželem. Brání ji ale strach. Strach z toho, že na výchovu děťátka bude sama. Do popředí příběhu se rovněž dere minulost – Marie si nechala udělat celkem 4 potraty, v jednom případě šlo o dvojčata.

Konstelace ukazuje, že první nenarozené dítě je na ní velice závislé. Druhé dítě bolí srdce, cítí zklamání a odpor k tomu, co udělala. Třetí dítě chce ke svým nenarozeným sourozencům. Dvojčata, která byla jejím posledním potratem už jsou otupělá a lhostejná.

Cílem konstelace je smíření, přijmutí všech svých interupcí, aby Marii nic nebrzdilo v dalším těhotenství. Ta, ač je v systému viníkem, si připadá jako oběť. Jedna léčivá věta: „Máte u mě svoje místo, nosím vás ve svém srdci.“

A energie příběhu se může změnit...

 

4.-6.9.2009 Praha

Silvie, 28 let si neví rady se životem. Netouží po vztahu s muži, cítí, že nezvládne to, co je na ni naloženo. Bojí se každého nového dne. Jak může, stará se o svou velice nemocnou sestru, které selhává autoimunitní systém. Zařizuje vše potřebné ohledně lékařské pomoci. Konstelace jasně ukazuje, že dědečkův bratr byl partyzán a právě sestra je s ním spojena. Silva se velice brání myšlence nechat péči o sestru v rukou své maminky. Je však potřeba to nechat na rodiči a žít svůj život.

 

Dříve:

Lenka 28 let chce konstelací vyřešit svou pracovní situaci. Zaměstnává ji stát jako úřednici, ona však při práci často cítí velkou úzkost a strach, jenž si neumí logicky vysvětlit.Konstelace hned na začátku ukazuje, že si na svou práci promítá vztah k tatínkovi. Kromě toho,že chce od něj slyšet pochvalu, vyplývá na povrch i to, že je úpo otci Polka, ač má právě k tomuto národu odpor. Musí tedy nejprve uznat a přijmout Polsko, vlast svého otce, aby následně mohla dobře sloužit Slovensku, kde od malička její rodina žije. Jinak bude i nadále práci nevědomě sabotovat...


Hanka 32 let má problém nechat odejít svého bývalého přítele, který se s ní rozešel, a zároveň se upíná k platonickým vztahům. V konstelaci se ukazuje, že její rodina je stále ovlivněna válkou a cítí jakési zajetí. V zajetí vzpomínek je však i Hanka, která ale touží po smysluplném vztahu. Nemá však sílu ex příteli říci: “Dovolím si nechat tě odejít.“ Od něj ta samá slova nepřijímá vůbec. Konstelace ji tak může pomoci, aby si dovolila být sama a odprostit se od vlivu minulosti.

Kazuistika

Rodinné konstelace jako součást psychoterapie - případ:

Eva bola 26 ročná, slobodná, bezdetná, stredoškolsky vzdelaná a v tom čase nezamestnaná žena. Bol to jej druhý pobyt v našom zariadení, ktorému predchádzali 2 kratšie pobyty v inom meste. Prvý bol v 16. rokoch. Eva mala diagnózu mániodepresívna psychóza. Na našom oddelení absolvovala 6 týždenný pobyt, zameraný na intenzívnu skupinovú a individuálnu terapiu, v ktorej pokračovala aj po ukončení hospitalizácie.

Pochádzala z úplnej rodiny. Manželstvo rodičov bolo od jej ranného detstva výrazne konfliktné, naplnené hádkami, prípadne vzájomnými bitkami. Z Evinho hľadiska mala pozíciu nárazníku medzi svojimi rodičmi, pričom ich ukľudňovala a udobrovala. Niekedy sa stávalo, že sa otcovi ponúkla ako obeť namiesto matky. Obaja rodičia mali výbušné povahy. Z jej rozprávania som usúdil, že matka mala silný hysterický akcent, otec aj z osobného stretnutia na mňa pôsobil ako narcistická osobnosť. Jej rodičia mali problémy s kontrolou emócií, často reagovali veľmi nezrelým, detským spôsobom. Evu som v rodine vnímal ako tú dospelú, ktorá mala mať rozum. Naučila sa znecitlivieť (pri bitkách necítila bolesť, bola umŕtvená), utekala pred emóciami do rozumu, zvlášť silno potláčala zlosť, ktorú nezriedka obracala proti sebe. 2 krát sa pokúsila o samovraždu. Únikové správanie bolo pre ňu typické. Okrem unikania od emócií a zo života, niekedy unikala k drogám a alkoholu a takisto fyzicky - dlhodobejším pobytom na inom kontinente. Okrem témy rodičov bola pre ňu veľmi živá téma vzťahu so staršou sestrou. Bola úspešnejšia a priebojnejšia. Často ju s Evou porovnávali, pričom Eva z toho vždy vychádzala ako porazená. Jej sestra mala odvahu rebelovať na danú rodinnú situáciu. Podľa Eviných vyjadrení musela byť oproti sestre tá dobrá a poslušná, ktorá nerobila problémy a zachraňovala vzťah jej rodičov. Cítila voči sestre silné pocity žiarlivosti až nenávisti, ktoré si v priebehu terapie pripustila. V ich rodine hral dominantnú úlohu otec, matka bola v pozadí. Narušený vzťah s matkou si Evin otec podľa môjho názoru kompenzoval až incestuóznym príklonom k dcéram, ktorý z emočnej roviny miestami skĺzaval až do roviny neprimeraného dotýkania a blízkosti. Aj Eva vnímala otcovu lásku až ako nezdravú a bolo jej to veľmi nepríjemné.

Dôvod, kvôli ktorému sme jej navrhli systémovú (Hellingerovskú) terapiu, bol hlavne fakt, že jej obtiaže vychádzali predovšetkým z rodinnej situácie. Snahou bolo oslabiť Evinu nezdravú pozíciu v rodine ako nárazníku a vrátiť problémy, ktoré rodičia prenášali na Evu naspať do ich vzájomného partnerského vzťahu. Ďalším dôvodom bol Evin nevysvetliteľný pocit, že je v rodine akoby navyše (prebytočná). To dávalo tušiť hlbšiu systémovú dynamiku, ktorá sa dala odkryť len vďaka postaveniu Evinho systému. K stavaniu sme pristúpili v polovičke jej pobytu, takže sme mali dostatok času na jeho spracovanie v následnej terapii.

Rozhovor, zameraný na získanie informácií o závažných udalostiach v Evinom systéme, odkryl niekoľko dôležitých súvislostí. Evina matka vyrastala v 50-tych rokoch 20. storočia vo veľmi chudobnej časti Slovenska. Boli 3 súrodenci, pričom obaja rodičia boli nezamestnaný. Mali obrovské problémy deti uživiť. Do tejto situácie sa im narodilo 4 dieťa. Keď malo 2 mesiace, za neujasnených okolností umrelo. Podľa Eviných informácií získaných od matky, bolo veľmi dráždivé a rodičia v snahe ho ukľudniť, mu podali vysoké dávky utlmujúcich liekov, na následky ktorých zomrelo. To však nebolo nikdy vyšetrené. Táto skutočnosť sa pri stavaní systému ukázala ako závažná. Eva mala rovnaké meno ako jej mŕtva 2 mesačná teta. Obaja rodičia chceli dať Eve iné meno, no nakoniec sa dohodli práve na tomto. Fakt, kedy dieťa má meno po mŕtvom príbuznom, je spojené so skrytou dynamikou. Dieťa má nevedomé tendencie preberať osud svojho príbuzného. V prípade Evy to znamenalo kopírovanie nevypovedanej systémovej vety : "niekto v rodine je navyše." Mohol to byť jeden z faktorov, ktorý prispieval k jej samovražedným tendenciám. Ďalšou závažnou skutočnosťou v rodine bolo schizofrénne ochorenie inej sestry Evinej mamy. To sa pri stavaní systému neodrazilo. Podobne sa neukázalo ako dôležité predčasné úmrtie Evinho dedka, keď jej otec mal 21 rokov. Ako závažné sa ukázalo to, že Eva sa narodila v dobe, kedy jej otec mal krvácanie do ľadvín, jeho stav bol kritický, pričom sa pohyboval na hranici života a smrti. V systéme bola nevypovedaná veta, že sa Eva narodila nevhod. Spoločne s vetou, že niekto je v rodine navyše, prispievala k nevedomému odmietaniu a vytláčaniu Evy zo systému.

Vzhľadom k tomu, že pracujem väčšinou s ťažkými pacientmi (depresie, samovraždy, psychózy, ťažké poruchy osobnosti), používam na výber do rolí protagonistov terapeutov z iných oddelení, ktorí majú skúsenosti so systémovou terapiou.

Terapeutická situácia stavania systému celkovo trvala 1,5 hodiny. V počiatočnom postavení boli rodinní príslušníci obrátení chrbtom ku Eve (symbolika odmietania). Pohľad Evinej mamy bol uprený pevne do zeme, pričom z ľavej strany cítila chlad. Príchod mŕtvej tety mal veľmi silný vplyv na všetkých členov systému.

Ako prvé došlo k duálnemu vyjasňovaniu vo vzťahu medzi mŕtvou tetou a Evinou mamou (sestry), kde najviac vyhovovala rituálna veta zo strany tety: "urobila som to pre vás", ktorá naznačovala nesmiernu lásku a obetovanie sa v záujme systému. Ďalej nasledovalo vyjasňovanie medzi otcom a matkou, kde otcovi vyhovovala rituálna veta: "dávam ti čas, nechávam to na tebe, aby si sa priblížila." Táto veta naznačuje rešpektovanie potrieb manželky a ochotu nebyť intruzívny, čo bolo v protiklade s jeho egocentrickým a narcistickým založením. Vyjasnenie medzi Evou a jej sestrou: "my patríme k sebe", pomohlo vyjadriť pocit súnaležitosti a otvorilo priestor pre možnosť opory zo strany staršej sestry. Jedna z najdôležitejších interakcií prebehla medzi Evou a jej mŕtvou tetou. Veta: "ty si jedinečná a nemôžem ťa nahradiť", zdôraznila nezameniteľnosť osudov a uvoľnila systémové sily, ktoré pravdepodobne prispievali k jej samovražedným úmyslom. Pre staršiu sestru bola významná interakcia s otcom, voči ktorému cítila silnú zlosť. Otec pociťoval k dcére erotické pocity, na ktoré reagovala rituálnou vetou: "rešpektujem ťa ako otca a partnera mamy", čím ukotvila svoju pozíciu ako dcéry a vrátila otcove pocity naspäť do vzťahu k svojej manželke. Jedno z posledných dôležitých vyjasnení prebehlo medzi Evou a jej rodičmi. Vety: "to, čo sa deje medzi vami, je vaša vec. Mňa do toho nič nie je. Vyriešte si to medzi sebou, ja som tu len dieťa", vyjadrili dištancovanie sa od sporov rodičov a potvrdili Evu v pozícii dcéry a nie ako rozhodcu rodičovských konfliktov. Okrem toho ešte boli prítomné interakcie medzi členmi rodiny a tetou Evou, ktoré boli naplnené úctou k jej osudu, vyjadrovanou prostredníctvom potreby klaňať sa.

Ako problémový sa ukázal moment asi v polovici stavania, kedy evidentne chýbal dôležitý človek rodinného systému. Nemal som však informácie, kto by to mohol byť. Postavenie neznámej/ho príbuzného vyvolalo silné pozitívne zmeny v prežívaní hlavne matky a staršej dcéry. Dá sa vytušiť, že sa mohlo jednať o prvé dieťa v poradí (nie interupcia, pretože mu vyhovovala pozícia vstoji). Eva ale nemala povedomie o žiadnom ďalšom súrodencovi.

Úplne poslednou intervenciou bol symbolický krok oboch sestier smerom do budúcnosti (chrbtom k rodičom). Vyjadrovalo to vnútornú zrelosť a pripravenosť k samostatnému životu. Počas celého stavania systému bola predstaviteľka Evy v rozume, mala potrebu kontrolovať situáciu, cítila sa v rodine veľmi dôležitá, všetko a všetkých chápala a dovoľovala im, aby mohli konať tak, ako konajú. To korešpondovalo s Evinými obranami únikom do rozumu a znecitlivením a taktiež s jej nezdravou pozíciou na úrovni rodičovského subsystému.

Počas Evinej hospitalizácie jej otec vybavil pracovné miesto v podniku, v ktorom mal vedúce postavenie. Vytvoril podmienky, aby sa Eva mohla vrátiť naspäť do rodinného domu. Tým nevedome naznačil potrebu pokračovať v pôvodnej rodinnej situácii. Napriek silnému otcovmu vplyvu si Eva dokázala 2 mesiace po ukončení hospitalizácie presadiť svoju vôľu. Presťahovala sa do iného mesta (v ktorom bývala jej sestra), našla si prácu a osamostatnila sa. Dokázala si nájsť cestu k svojej sestre a vnímať ju ako oporu v situáciách, keď to potrebovala. Jej otec ju napriek hrozbám nevydedil a dokázal rešpektovať jej hranice. Vnútorne bola Eva schopná oveľa viac prežívať smútok, zlosť, neunikala pred pocitmi, citlivejšie prežívala svoje telo, uvedomovala si spôsob, ako vypína svoje prežívanie, sledovala viac svoje potreby. Bola schopná realistickejšie vnímať svojho otca, a to bez nadmernej idealizácie, prípadne znehodnocovania. Tieto zmeny bola Eva schopná realizovať vďaka komplexnej psychoterapeutickej starostlivosti, pričom systémová terapia bola len jednou z jej zložiek. Psychoterapia by bola neúčinná, nebyť obrovskej Evinej motivácie a vôle k osobnej zmene a rastu. To všetko však boli len zárodky zmien, ktoré si Eva udrží len v prípade, že bude pokračovať v nastúpenej ceste.

Mgr. Hajduk Miroslav

 
 

© 2008 Zdeňka Tušková | Webhosting starhost.cz | Provozováno na CMS E4E | Mapa webu

Vyhledat