Příběhy z konstelací

(Příběhy i jména osob byly upraveny tak, aby nebylo možné jednotlivé osoby rozeznat.)

12.-14.2.2010 Bratislava

Jana, 32 let si přišla na seminář vyřešit své vztahy a ujasnit si, zda chce v budoucnu zůstat se svým manželem a dětmi, nebo začít žít se svým přítelem, o kterém zatím nikdo neví. Je nakloněna spíše variantě rozvést se, ale konstelace ukazuje něco jiného...

Manžel je v konstelaci zcela mimo rodinu a cítí se sám. Je ale zvyklý na ženy, které ho nevidí. Ukazuje se, že jeho dědeček byl násilně zabit, s čímž se manželova maminka ještě nevyrovnala. Ona ale musí přijmout viníka smrti, aby tak zmizely veškeré zmatky a tlaky.

Situace v celé rodině se mění a oba manželé mohou začít znovu se silným zázemím a podporou předků.

Do konstelace vstupuje i nový partner Jany – síla rodiny ho ale odtlačuje a ani její rodině se nelíbí.

Jana dostala náhled na svou situaci, rozhodnout se ale musí sama....

 

12.-14.2.2010 Bratislava

Dana, 35 let má dva problémy, které by ráda vyřešila, o kterých se domnívá, že spolu souvisejí.

Dana nemůže donosit dítě, za sebou má několik potratů. Více jak 10 let žije s partnerem, ale svatbu pořád odmítá. Zároveň ji trápí vztah k matce, který je a vždy byl velice chladný, téměř bez citu. V konstelaci se ukazuje, že matka přišla o starší dceru a dosud se nesmířila s její ztrátou. Musí si znovu odžít bolest, aby viděla Danu a obměkčila se.

Energie v rodině proudí od matky k dceři a ta říká svému příteli: „Smíš mě mít jako ženu a Tebe si beru jako muže.“ Jako poslední se řeší mateřství, které přijímá a vítá ho k sobě do života.

 

 

3.2.2010 Praha

Lucie, 48 let má velké problémy se synem a jeho školní docházkou – je mu 17 let, odmítá chodit do školy, je neklasifiková.

Jak je vidět, Lucie si syna spojuje pouze s problémy a raději ho nechce vidět. Syn zase nemá hranice a připadá si větší než jeho otec. Ten mu říká: „Ty jsi menší, já jsem větší. Já dávám a Ty bereš.“ Syn přijímá roli dítěte a úctu vůči hranicím. Při pohledu na zástupce školy se usmívá a už se školy nebojí...

 

11.-13.12.2009 Bratislava

Luboš, 28 let se účastní seminářů kvůli sebepoznání a poznání své rodiny. V konstelaci je vidět, že maminka nenásleduje otce a že je v rodině nějaké tajemství. Vyplouvá na povrch, že Luboš je po tatínkovi Ukrajinec, nyní ale žije na Slovensku a táhne se s ním dluh vůči jeho zemi. Musí v srdci uctít svou vlast a vědomě Ukrajinu podporovat.

11.-13.12.2009 Bratislava

Veronika, 34 let má strach o svou pubertální dcerku. Neustále se přejídá. Dcera se v konstelaci velice stydí. Je z poloviny její otec a právě tato polovina po otci je hladová a miluje tatínka. Zároveň se však bojí, že se na ní matka bude za to hněvat (Veronika je s ním rozvedená). Ta ji v konstelaci přijímá takovou, jaká opravdu je a říká ji: "Je pro mě v pořádku, když budeš jako Tvůj otec."

 

4.-6.12.2009 Praha

Marta, 49 let přichází na konstelace, aby se zbavila nenávisti k mužům a nedostatku sebedůvěry. Ukazuje se, že tatínek stojí zcela mimo rodinu a maminka neví, kde by zůstala. Marta nese energii vraha, který zabil jejího otce. Má pocit, že ji z toho praskne hlava. Chce, aby ji matka dávala pořád víc a víc. Také se cítí ponížená a v konstelaci se ukazuje, že opovrhuje svými předky. Nedostala v dětství hranice a nyní ji chybí. V konstelaci se učí, jak přijímat zodpovědnost za svá rozhodnutí a život a neobviňovat tak okolí.

7.10.2009

Vladěna, 44 let přichází se zdravotními problémy svého 16-ti letého syna. Nemůže kvůli nim chodit do školy a má tak vysokou absenci.

Jako první vyplývá na povrch, že v rodině je nějaké tajemství, tabu. Jde ale především o něco ze strany její maminky. Sama Vladěna se příliš bojí, tento strach je převzatý od její prababičky.

Syn to podvědomě cítí a pálí ho z toho u srdce. Snaží se zachraňovat svou maminku a nemůže proto chodit do školy.
„Nesl jsem to za Tebe, mami,“ říká mamince. „To nech na mě, to je moje věc.“

Těmito léčebnými větami je nastolen nový vnitřní obraz.

 

7.10.2009

Jitka, 28 let je kadeřnice a chce na jiné místo. Problém je však to říci šéfovi. Také si nevěří, že je ve svém povolání dostatečně dobrá.

V konstelacích se Jitce při pohledu na její současnou práci točí hlava. Její maminka s povoláním dcery není příliš spokojená. Přichází se na to, že ve skutečnosti maminka toužila dělat něco jiného a je to tedy její problém promítán na Jitku.

Svému nadřízenému pak Jitka ukazuje na svou práci a říká: „Tohle je moje práce.“ „Děkuji,“ obrací se přímo na práci.

 

4.-6.9.2009 Praha

Marie, 43let je nyní připravená se stát podruhé maminkou. Doma má 13ti letého syna a ráda by si k němu pořídila dalšího potomka se svým současným manželem. Brání ji ale strach. Strach z toho, že na výchovu děťátka bude sama. Do popředí příběhu se rovněž dere minulost – Marie si nechala udělat celkem 4 potraty, v jednom případě šlo o dvojčata.

Konstelace ukazuje, že první nenarozené dítě je na ní velice závislé. Druhé dítě bolí srdce, cítí zklamání a odpor k tomu, co udělala. Třetí dítě chce ke svým nenarozeným sourozencům. Dvojčata, která byla jejím posledním potratem už jsou otupělá a lhostejná.

Cílem konstelace je smíření, přijmutí všech svých interupcí, aby Marii nic nebrzdilo v dalším těhotenství. Ta, ač je v systému viníkem, si připadá jako oběť. Jedna léčivá věta: „Máte u mě svoje místo, nosím vás ve svém srdci.“

A energie příběhu se může změnit...

 

4.-6.9.2009 Praha

Silvie, 28 let si neví rady se životem. Netouží po vztahu s muži, cítí, že nezvládne to, co je na ni naloženo. Bojí se každého nového dne. Jak může, stará se o svou velice nemocnou sestru, které selhává autoimunitní systém. Zařizuje vše potřebné ohledně lékařské pomoci. Konstelace jasně ukazuje, že dědečkův bratr byl partyzán a právě sestra je s ním spojena. Silva se velice brání myšlence nechat péči o sestru v rukou své maminky. Je však potřeba to nechat na rodiči a žít svůj život.