Bert Hellinger

Bert Hellinger, zakladatel rodinných konstelací, se narodil v roce 1925. Největší vliv na jeho pozdější práci mělo jeho dětství a rodiče, jejichž zvláštní forma víry poskytovala rodině imunitu proti tehdejšímu Národnímu Socialismu. Pro jeho neustálou absenci na povinných setkání Hitlerovi mládeže a pro jeho účast v ilegální Katolické mládežnické organizaci byl Gestapem klasifikován jako „nepřítel lidu“. Před Gestapem ho paradoxně zachránil povolávací rozkaz do války. Ve svých 17ti letech se stal vojákem. Bojoval a následně byl i zajat ve spojeneckém táboře v Belgii.

Druhý největší vliv na něj mělo jeho dětské přání stát se knězem. A proto hned, co se dostal z válečného zajetí, vstoupil ve svých 20ti letech do Katolického náboženského řádu a začal dlouhý proces očisty těla, mysli a duše a to v tichosti, ve studiích, v přemítání a meditaci.

Jeho pozdější práci také hodně ovlivnilo 16 let v Jižní Africe, kde působil jako misionář u kmene Zulu. Tam řídil školu, učil a zároveň vykonával funkci kněze. 13 procent všech černých Afričanů, kteří chodili na univerzitu Jižní Afrika, byli studenti z jeho misijní školy. Naučil se jazyk Zulu a rád vypráví veselé historky z té doby. Cítil se tam doma, jak jen je to pro Evropana možné. Tento proces žití v jiné kultuře hodně formovalo jeho povědomí o hodnotách kultur.

Jeho osobitá schopnost vnímat systémy vztahů a jeho zájem o lidské společenství podtrhující kulturní rozlišnost se v těchto letech ukázali. Viděl, že mnoho rituálů Zulu měly elementy podobající se mši. Jeho závazek k dobrotě kulturní a lidské rozdílnosti je síla dělat věci různě. Posvátnost je přitomna všude.

Velký vliv na něj měla také účast v mezirasovém ekumenickém tréninku ve skupinové dynamice vedeném anglickými duchovními. Toho ovlivnilo do té míry, že se rozhodl po 25 letech odejít z náboženského řádu. Vrátil se do Německa, začal psychoanalytický trénink ve Vídni, potkal svoji budoucí manželku, brzy se oženil. Žádné děti nemá.

Bert Hellinger, poté, co se stal psychoanalytikem, vyvinul pod vlivem skupinové dynamiky primární terapie, transakční analýzy, různé hypnoterapické metody a jemu vlastí formu rodinných konstelací. Během své práce poznal, že vzorce chování ve vztazích se opakují a to napříč generacemi a v celém rodinné systému.

Hellinger netvrdí, že on sám objevil něco nového, ale učinil takovou integraci, která přinesla nový přístup. V poslední době také pracuje s technikou zvanou Pohyby duše. Vychází se z ní z rodinných konstelací, ale účastníci konstelace se jen zvolna pohybují a přesouvají beze slov, přitom vnímají emoce a energie, které zažívají. Konstelace se dají stejně dobře aplikovat i na pracovní a firemní poradenství.

Systemické a rodinné konstelace podle Berta Hellingera

Systemické konstelace jsou dnes oblíbenou metodou, jak se podívat na to, kde leží příčina problémů a jak získat důležitý návod k jejich řešení.Vše, co je možno chápat jako systém, lze konstelovat.

Rodinná terapeutka Virginie Satirová se zabývala prácí s rodinnými systémy a tak položila základy pro práci Berta Hellingera, který je zakladatelem systemických konstelací a tuto techniku dovedl téměř k dokonalosti. Satirová simulovala se svými klienty různé situace v rodině, vytvářela jejich inscenaci a klienti tak na ni získávali důležitý náhled. Mohli nahlédnout za okraj svého talíře, podívat se s určitým odstupem. Velkým popudem ke změně, kterou potřebujeme ve svých životech udělat a které se někdy i vehementně podvědomě bráníme, je také emocionální prožitek, který zprostředkuje rozestavění konstelace.

A co můžeme od rodinných konstelací podle Berta Hellingera čekat? Naznačme jen, že jsou jednou z cest, jejichž pomocí lze najít odpovědi na otázky a východiska z problémů, které nás sužují a které nám znesnadňují život v partnerském vztahu, v rodině či v pracovním kolektivu. Všechna tato "prostředí" jsou "obsazena" lidmi, k nimž se svými vztahy a vazbami neoddělitelně patříme. Jsme články těchto systémů. Nebo chcete-li, hrajeme uvnitř těchto společenství určité role. Některé z nich se nám nemusí líbit a přesto s tím zdánlivě nedokážeme sami nic udělat.

Rodinné konstelace jsou vynikající příležitostí, jak tyto systémy rozkrýt a podívat se, kde se stala chyba. Jejich prostřednictvím můžeme najít zranění, chybějící články a převzaté role, které nám způsobují potíže. A co je nejdůležitější, pomocí rodinných konstelací je možné tyto chyby pokojnou cestou napravovat. Výjimkou nejsou ani konstelace zdravotního stavu nebo stavu naší peněženky, neboť i zde nacházíme velký vliv nevědomých sil, které mohou způsobovat zkázu. I tady je totiž možné konstelovat části, které s tím souvisí a dojít k uvolnění situace.

Systemické konstelace a přístupy:

rodinné - rozestavění členů rodiny, dětí, rodičů, prarodičů a dalších blízkých pomocí zástupců

individuální - klient přechází z jedné role do druhé pod vedením kouče

pohyby duše - klient stojí ve své kostelaci sám a pracuje se s ním pomocí jemných informací a případně osvobozujících vět či slov, které působí jako mantry

podnikové - pomocí zástupců je rozestavěn systém podniku,organizace, společnosti, firmy

šamanské - kromě běžných metod se rozestaví i další abstraktní nebo duchovní pojmy a principy

archetypální - rozestavují se do konstelace naše vnitřní archetypy

voice dialogue - pracuje se s našimi vnitřními hlasy

astrohry - rozestavění planet konkrétního horoskopu vede k pochopení naší vnitřní konstituce

kineziologické konstelace - využití kineziologického svalového testu při současném rozestavění, odblokování emocionálního stresu

transakční konstelace - rozestavění vede k přímému náhledu na hry, které sami se sebou hrajeme

ženské konstelace - pracuje se pouze se ženami, takže je možné řešit ženská témata, která jdou do velké hloubky

mužské konstelace - podobně jako u žen, pracuje se pouze s mužskými představiteli, kteří představují všechny role, takže zažijí hloubku svého mužství

politické konstelace - rozestavují se velké celky, národy, politické systémy

systemický koučink - vedení klienta v průběhu celého řešení jeho zakázky pomocí systemického přístupu

Kazuistika

Rodinné konstelace jako součást psychoterapie - případ:

Eva bola 26 ročná, slobodná, bezdetná, stredoškolsky vzdelaná a v tom čase nezamestnaná žena. Bol to jej druhý pobyt v našom zariadení, ktorému predchádzali 2 kratšie pobyty v inom meste. Prvý bol v 16. rokoch. Eva mala diagnózu mániodepresívna psychóza. Na našom oddelení absolvovala 6 týždenný pobyt, zameraný na intenzívnu skupinovú a individuálnu terapiu, v ktorej pokračovala aj po ukončení hospitalizácie.

Pochádzala z úplnej rodiny. Manželstvo rodičov bolo od jej ranného detstva výrazne konfliktné, naplnené hádkami, prípadne vzájomnými bitkami. Z Evinho hľadiska mala pozíciu nárazníku medzi svojimi rodičmi, pričom ich ukľudňovala a udobrovala. Niekedy sa stávalo, že sa otcovi ponúkla ako obeť namiesto matky. Obaja rodičia mali výbušné povahy. Z jej rozprávania som usúdil, že matka mala silný hysterický akcent, otec aj z osobného stretnutia na mňa pôsobil ako narcistická osobnosť. Jej rodičia mali problémy s kontrolou emócií, často reagovali veľmi nezrelým, detským spôsobom. Evu som v rodine vnímal ako tú dospelú, ktorá mala mať rozum. Naučila sa znecitlivieť (pri bitkách necítila bolesť, bola umŕtvená), utekala pred emóciami do rozumu, zvlášť silno potláčala zlosť, ktorú nezriedka obracala proti sebe. 2 krát sa pokúsila o samovraždu. Únikové správanie bolo pre ňu typické. Okrem unikania od emócií a zo života, niekedy unikala k drogám a alkoholu a takisto fyzicky - dlhodobejším pobytom na inom kontinente. Okrem témy rodičov bola pre ňu veľmi živá téma vzťahu so staršou sestrou. Bola úspešnejšia a priebojnejšia. Často ju s Evou porovnávali, pričom Eva z toho vždy vychádzala ako porazená. Jej sestra mala odvahu rebelovať na danú rodinnú situáciu. Podľa Eviných vyjadrení musela byť oproti sestre tá dobrá a poslušná, ktorá nerobila problémy a zachraňovala vzťah jej rodičov. Cítila voči sestre silné pocity žiarlivosti až nenávisti, ktoré si v priebehu terapie pripustila. V ich rodine hral dominantnú úlohu otec, matka bola v pozadí. Narušený vzťah s matkou si Evin otec podľa môjho názoru kompenzoval až incestuóznym príklonom k dcéram, ktorý z emočnej roviny miestami skĺzaval až do roviny neprimeraného dotýkania a blízkosti. Aj Eva vnímala otcovu lásku až ako nezdravú a bolo jej to veľmi nepríjemné.

Dôvod, kvôli ktorému sme jej navrhli systémovú (Hellingerovskú) terapiu, bol hlavne fakt, že jej obtiaže vychádzali predovšetkým z rodinnej situácie. Snahou bolo oslabiť Evinu nezdravú pozíciu v rodine ako nárazníku a vrátiť problémy, ktoré rodičia prenášali na Evu naspať do ich vzájomného partnerského vzťahu. Ďalším dôvodom bol Evin nevysvetliteľný pocit, že je v rodine akoby navyše (prebytočná). To dávalo tušiť hlbšiu systémovú dynamiku, ktorá sa dala odkryť len vďaka postaveniu Evinho systému. K stavaniu sme pristúpili v polovičke jej pobytu, takže sme mali dostatok času na jeho spracovanie v následnej terapii.

Rozhovor, zameraný na získanie informácií o závažných udalostiach v Evinom systéme, odkryl niekoľko dôležitých súvislostí. Evina matka vyrastala v 50-tych rokoch 20. storočia vo veľmi chudobnej časti Slovenska. Boli 3 súrodenci, pričom obaja rodičia boli nezamestnaný. Mali obrovské problémy deti uživiť. Do tejto situácie sa im narodilo 4 dieťa. Keď malo 2 mesiace, za neujasnených okolností umrelo. Podľa Eviných informácií získaných od matky, bolo veľmi dráždivé a rodičia v snahe ho ukľudniť, mu podali vysoké dávky utlmujúcich liekov, na následky ktorých zomrelo. To však nebolo nikdy vyšetrené. Táto skutočnosť sa pri stavaní systému ukázala ako závažná. Eva mala rovnaké meno ako jej mŕtva 2 mesačná teta. Obaja rodičia chceli dať Eve iné meno, no nakoniec sa dohodli práve na tomto. Fakt, kedy dieťa má meno po mŕtvom príbuznom, je spojené so skrytou dynamikou. Dieťa má nevedomé tendencie preberať osud svojho príbuzného. V prípade Evy to znamenalo kopírovanie nevypovedanej systémovej vety : "niekto v rodine je navyše." Mohol to byť jeden z faktorov, ktorý prispieval k jej samovražedným tendenciám. Ďalšou závažnou skutočnosťou v rodine bolo schizofrénne ochorenie inej sestry Evinej mamy. To sa pri stavaní systému neodrazilo. Podobne sa neukázalo ako dôležité predčasné úmrtie Evinho dedka, keď jej otec mal 21 rokov. Ako závažné sa ukázalo to, že Eva sa narodila v dobe, kedy jej otec mal krvácanie do ľadvín, jeho stav bol kritický, pričom sa pohyboval na hranici života a smrti. V systéme bola nevypovedaná veta, že sa Eva narodila nevhod. Spoločne s vetou, že niekto je v rodine navyše, prispievala k nevedomému odmietaniu a vytláčaniu Evy zo systému.

Vzhľadom k tomu, že pracujem väčšinou s ťažkými pacientmi (depresie, samovraždy, psychózy, ťažké poruchy osobnosti), používam na výber do rolí protagonistov terapeutov z iných oddelení, ktorí majú skúsenosti so systémovou terapiou.

Terapeutická situácia stavania systému celkovo trvala 1,5 hodiny. V počiatočnom postavení boli rodinní príslušníci obrátení chrbtom ku Eve (symbolika odmietania). Pohľad Evinej mamy bol uprený pevne do zeme, pričom z ľavej strany cítila chlad. Príchod mŕtvej tety mal veľmi silný vplyv na všetkých členov systému.

Ako prvé došlo k duálnemu vyjasňovaniu vo vzťahu medzi mŕtvou tetou a Evinou mamou (sestry), kde najviac vyhovovala rituálna veta zo strany tety: "urobila som to pre vás", ktorá naznačovala nesmiernu lásku a obetovanie sa v záujme systému. Ďalej nasledovalo vyjasňovanie medzi otcom a matkou, kde otcovi vyhovovala rituálna veta: "dávam ti čas, nechávam to na tebe, aby si sa priblížila." Táto veta naznačuje rešpektovanie potrieb manželky a ochotu nebyť intruzívny, čo bolo v protiklade s jeho egocentrickým a narcistickým založením. Vyjasnenie medzi Evou a jej sestrou: "my patríme k sebe", pomohlo vyjadriť pocit súnaležitosti a otvorilo priestor pre možnosť opory zo strany staršej sestry. Jedna z najdôležitejších interakcií prebehla medzi Evou a jej mŕtvou tetou. Veta: "ty si jedinečná a nemôžem ťa nahradiť", zdôraznila nezameniteľnosť osudov a uvoľnila systémové sily, ktoré pravdepodobne prispievali k jej samovražedným úmyslom. Pre staršiu sestru bola významná interakcia s otcom, voči ktorému cítila silnú zlosť. Otec pociťoval k dcére erotické pocity, na ktoré reagovala rituálnou vetou: "rešpektujem ťa ako otca a partnera mamy", čím ukotvila svoju pozíciu ako dcéry a vrátila otcove pocity naspäť do vzťahu k svojej manželke. Jedno z posledných dôležitých vyjasnení prebehlo medzi Evou a jej rodičmi. Vety: "to, čo sa deje medzi vami, je vaša vec. Mňa do toho nič nie je. Vyriešte si to medzi sebou, ja som tu len dieťa", vyjadrili dištancovanie sa od sporov rodičov a potvrdili Evu v pozícii dcéry a nie ako rozhodcu rodičovských konfliktov. Okrem toho ešte boli prítomné interakcie medzi členmi rodiny a tetou Evou, ktoré boli naplnené úctou k jej osudu, vyjadrovanou prostredníctvom potreby klaňať sa.

Ako problémový sa ukázal moment asi v polovici stavania, kedy evidentne chýbal dôležitý človek rodinného systému. Nemal som však informácie, kto by to mohol byť. Postavenie neznámej/ho príbuzného vyvolalo silné pozitívne zmeny v prežívaní hlavne matky a staršej dcéry. Dá sa vytušiť, že sa mohlo jednať o prvé dieťa v poradí (nie interupcia, pretože mu vyhovovala pozícia vstoji). Eva ale nemala povedomie o žiadnom ďalšom súrodencovi.

Úplne poslednou intervenciou bol symbolický krok oboch sestier smerom do budúcnosti (chrbtom k rodičom). Vyjadrovalo to vnútornú zrelosť a pripravenosť k samostatnému životu. Počas celého stavania systému bola predstaviteľka Evy v rozume, mala potrebu kontrolovať situáciu, cítila sa v rodine veľmi dôležitá, všetko a všetkých chápala a dovoľovala im, aby mohli konať tak, ako konajú. To korešpondovalo s Evinými obranami únikom do rozumu a znecitlivením a taktiež s jej nezdravou pozíciou na úrovni rodičovského subsystému.

Počas Evinej hospitalizácie jej otec vybavil pracovné miesto v podniku, v ktorom mal vedúce postavenie. Vytvoril podmienky, aby sa Eva mohla vrátiť naspäť do rodinného domu. Tým nevedome naznačil potrebu pokračovať v pôvodnej rodinnej situácii. Napriek silnému otcovmu vplyvu si Eva dokázala 2 mesiace po ukončení hospitalizácie presadiť svoju vôľu. Presťahovala sa do iného mesta (v ktorom bývala jej sestra), našla si prácu a osamostatnila sa. Dokázala si nájsť cestu k svojej sestre a vnímať ju ako oporu v situáciách, keď to potrebovala. Jej otec ju napriek hrozbám nevydedil a dokázal rešpektovať jej hranice. Vnútorne bola Eva schopná oveľa viac prežívať smútok, zlosť, neunikala pred pocitmi, citlivejšie prežívala svoje telo, uvedomovala si spôsob, ako vypína svoje prežívanie, sledovala viac svoje potreby. Bola schopná realistickejšie vnímať svojho otca, a to bez nadmernej idealizácie, prípadne znehodnocovania. Tieto zmeny bola Eva schopná realizovať vďaka komplexnej psychoterapeutickej starostlivosti, pričom systémová terapia bola len jednou z jej zložiek. Psychoterapia by bola neúčinná, nebyť obrovskej Evinej motivácie a vôle k osobnej zmene a rastu. To všetko však boli len zárodky zmien, ktoré si Eva udrží len v prípade, že bude pokračovať v nastúpenej ceste.

Mgr. Hajduk Miroslav

Příběhy z konstelací:

Lenka 28 let chce konstelací vyřešit svou pracovní situaci. Zaměstnává ji stát jako úřednici, ona však při práci často cítí velkou úzkost a strach, jenž si neumí logicky vysvětlit.Konstelace hned na začátku ukazuje, že si na svou práci promítá vztah k tatínkovi. Kromě toho,že chce od něj slyšet pochvalu, vyplývá na povrch i to, že je úpo otci Polka, ač má právě k tomuto národu odpor. Musí tedy nejprve uznat a přijmout Polsko, vlast svého otce, aby následně mohla dobře sloužit Slovensku, kde od malička její rodina žije. Jinak bude i nadále práci nevědomě sabotovat...

Hanka 32 let má problém nechat odejít svého bývalého přítele, který se s ní rozešel, a zároveň se upíná k platonickým vztahům. V konstelaci se ukazuje, že její rodina je stále ovlivněna válkou a cítí jakési zajetí. V zajetí vzpomínek je však i Hanka, která ale touží po smysluplném vztahu. Nemá však sílu ex příteli říci: “Dovolím si nechat tě odejít.“ Od něj ta samá slova nepřijímá vůbec. Konstelace ji tak může pomoci, aby si dovolila být sama a odprostit se od vlivu minulosti.