Systemické konstelace

Články

Zdravé vztahy v rodině - Zdravý rozvod

V současné době se u nás rozvádí více než 60% manželství, tj. více než každé druhé manželství. To jsou alarmující čísla, vzhledem k tomu, že děti z takových manželství rozvodem velice trpí.

Navíc v dnešní době je velmi módní, že se partneři mezi sebou neberou, ačkoliv spolu mají děti, a v případě jejich rozchodu nejsou tato čísla nikde zaznamenaná. To znamená, že rozpady rodin jsou ve skutečnosti daleko častější, než uvádějí statistiky. Považuji proto za nutné, promluvit zde o dopadech rozvodů na rodinu a hlavně na dítě.

Dítě miluje oba své rodiče nezištnou láskou, a to i rodiče, kteří se rozvedli nebo rozešli a mají spolu konflikt. Biologicky je dítě vlastně z půlky svou matkou a z půlky svým otcem. Obě tyto poloviny jsou s oběma rodiči spojeny pevnými pouty. Bohužel, rozvodová situace bývá provázena velkým konfliktem, který se často nevyhne ani dítěti.

Dítě je do konfliktu vtaženo a neví si s ním rady. Vzájemné obviňování manželů , ke kterému často dochází, dítě těžko nese, protože velmi miluje oba své rodiče. Běžně dítěti konflikt mezi rodiči nevadí, pokud je svědkem usmiřování. V dnešní době, kdy máme možnost sednout si k televizi nebo k počítači na internet každý zvlášť, je dítě svědkem usmiřování rodičů jen velmi zřídka.

Pracuji jako systemický kouč a vedu výcvik v Pomoci rodinám systemickými metodami. Velmi často se s takovou situací v rodinách setkávám. Rodiče svému dítěti jistě nepřejí nic špatného, ale často svoji situaci prostě jenom nezvládají. Je třeba pracovat s rodiči a ukázat jim cestu z konfliktu ven. Velmi se osvědčilo pracovat s jejich zodpovědností. Při rozvodu si totiž rodiče začnou vyčítat vzniklou situaci , a to jak vzájemně jeden druhému, tak i sami sobě. Je zřejmé, že vina nezmizí, dokud za ni rodiče nepřevezmou zodpovědnost. V takovém případě mizí okamžitě. Jakmile převezmou odpovědnost, mizí vina a s ní i konflikt. Taková práce se zodpovědností předpokládá, že oba rodiče uznají své pocity lítosti nad zmařeným vztahem a teprve pak jsou připraveni nést zodpovědnost za vinu.

Vyzkoušejte si sami na sobě: když máte pocit viny, chodíte sehnutí, trpíte tíhou na bedrech, depresí apod. Když ale vezmete zodpovědnost za vinu, můžete se narovnat, nesete hlavu zpříma, s hrdostí a pocity tíhy mizí. Jinými slovy, pokud každý z rodičů dokáže přijmout zodpovědnost za svůj podíl na konfliktu, mohou si oba zachovat sebeúctu a také úctu k manželskému partnerovi.To je velmi důležité.

Pokud dítě vidí, že rodiče mají k sobě vzájemnou úctu, uklidní se. A nestačí pouze to, že se rodiče k sobě jenom chovají slušně, protože dítě je citlivé a vycítí, když je úcta hraná. Rodiče o sobě musí s úctou i přemýšlet. Pak se dítě cítí v bezpečí i v průběhu konfliktu. Mít vzájemnou úctu však není lehké, jedná se o proces, který musí prodělat. Člověk nejdřív musí jít do hloubky, najít za svým hněvem pocit lítosti a strachu a teprve pak je připraven a naladěn na úctu.

Pokud se rozvodový konflikt nedaří zvládnout s úctou, dítě je zapleteno do konfliktu rodičů a mnohdy dokonce i do konfliktu celých jejich rodin. Dítě pak postrádá roli dítěte a je vtaženo do spleti vztahů, kterým nerozumí.Žije totiž v pozici, která není jeho. Bohužel, není výjimkou, že dítě pak dokonce působí často jako zprostředkovatel zpráv od jednoho rodiče k druhému, nebo si z něj jeden z rodičů udělá kamaráda – svého spiklence. Je tak samotnými rodiči postaveno do role, která není jeho, a tak není divu, že je do této role zapleteno. Dítě samo pak není schopno z těchto rolí vystoupit.

Katastrofa je, když je dítě posunuto do role posuzovatele činů svých rodičů. Pokud chcete někoho soudit a posuzovat, musíte se postavit na místo jaksi nad něj. V tu chvíli je dítě zapleteno do vztahů, které mu jsou cizí, vzdálené a následky takového zapletení jsou pak vážné. Taková role je nahony vzdálená roli dítěte, které může cítit bezpečí.Podobné náskedky nese dítě, pokud mu je líto jednoho z rodičů. Pokud je nám někoho líto, oslabuje ho to a my se stavíme do pozice nad něj.Takové dítě opět nese roli, která není jeho. Jenom si představte situaci dítěte, jehož otec řekne svému dítěti o jeho mamince , že je například nepořádná a jeho matka řekne o otci, že je zlý a nechce se starat o rodinu. Jak se potom takové dítě asi cítí? Konec konců, už jsme řekli, že biologicky je toto dítě vlastně spojením svých rodičů.

Důležité je, aby dítě uznalo, že je vůči rodičům jen dítětem, ničím víc. Rodiče by měli své dítě vést k takovému postoji a zdůraznit mu, že svoji bolest si ponesou sami. Když se rodiče rozvádějí, dítě má pocit, že umře, a má z toho strach. Navíc dítě nemůže být v pozici posuzovatele, prostředníka nebo spiklence prostě proto, že se svými rodiči netrávilo veškerý jejich čas, zná jen část jejich života, zpravidla ani neví, z jakých kořenů přesně pochází. Málokdo například ví, z kolika sourozenců jsou jeho prarodiče a jaká byla situace v jejich rodinách. Z těchto důvodů může být jen těžko v pozici objektivního posuzovatele.

Aby byli rodiče dostatečně silní na to, vypořádat se s rozvodem s úctou k druhému, je třeba, aby čerpali sílu ze svých kořenů v původních rodinách. Pokud ovšem v jejich původní rodině byl rozvod, který také nebyl zvládnut s úctou, je to pro rodiče nevhodný vzor. Důležité je, aby se tito rodiče nezamíchali do konfliktu svých rodičů. Lékem pro ně je opět úcta, tentokrát úcta směrem ke svým rodičům.

Pokud jsou tyto vztahy zdravé a rodiče dítěte se vzhledem ke svým rodičům mohou cítit jako jejich děti, které nejsou zapleteny do konfliktů svých rodičů, mohou pak z těchto vztahů čerpat síly, které jim umožní, vypořádat se zdravě s konfliktem v současné rodině.

U muže je v takovém případě nejdůležitější vztah k otci, u ženy vztah k matce. Zvláště důležitá je podpora od jejich rodičů. Pokud je otec hrdý na svého syna a syn od něj přijímá mužství, a matka je spojená se svou dcerou a předává jí ženství, jsou oba , syn i dcera, připraveni obstát ve vztazích. A pokud dojde k rozvodu, jsou schopni se vypořádat se situací daleko dříve a jednodušeji, než ti, kteří takovou podporu nemají.

Rozvod pošramotí duše a my ho často vnímáme jako velké životní selhání. Rodiče se musí mimo jiné vypořádat s další výchovou dětí. Pokud k sobě chovají vzájemnou úctu, čeká je ještě fakt, že nesmějí bránit dětem v tom, aby se mohli ztotožnit s druhým rodičem. Tak například matka by měla svému synovi dovolit, aby mohl být stejný jako jeho otec a otec by měl souhlasit s tím, že dcera bude možná stejná jako její matka. Rodiče mají jednoduše uznat, že všechno, co bylo mezi nimi hezké, žije v jejich dětech. Nejde jen o dovolení jako takové, ale jde o vnitřní souhlas rodičů, který dítě vycítí. V tu chvíli se dítě cítí svobodné a pokud přijalo, že může být stejné, teprve pak to může později změnit.

Záměrně jsem vybrala jednoduchý přiklad, kde se rodiče rozvádí poprvé. Ale množí se případy, kdy mají rodiče i druhé nebo třetí manželství. A z těchto manželství mívají i děti. Situace se pak pro všechny komplikuje skutečností, že se děti mohou zaplést do konfliktů bývalých partnerů rodičů. Řešení mají opět v ruce rodiče. Musí si dobře vypořádat vztahy s bývalými partnery, uznat jejich existenci a postavit se k nim s úctou. Uznat pravdu, že jejich současné štěstí se mnohdy zakládá na neštěstí bývalých partnerů.

Vztahy se sourozenci mají děti v takových rodinách také více než složité. Některé sourozence mají po matce, některé po otci a některé po obou rodičích. Nezřídka některé své sourozence nikdy ani neviděli, přesto jsou tyto vztahy pro ně důležité, neboť důležité je pro ně i sourozenecké pořadí. Těžko pak najít přesnou pozici dítěte, natož mít jasno v jeho roli. Nejstarší sourozenec je vychováván úplně jinak než nejmladší. Starší děti zpravidla razí cestu těm mladším. Výzkum potvrdil,že nejstarší sourozenec nese zpravidla tradici rodiny, nejmladší benjamínek bývá rebel.

Sourozenecké role se od sebe velmi liší. Role prostředního sourozence je velmi nejasná a takové dítě je jednou v pozici staršího sourozence a jednou v pozici mladšího. Podle toho, s kým se porovnává. Taková role bývá těžká a vyžaduje velkou flexibilitu. Stejně tak jako role jedináčka, který musí zastoupit všechny role. Záměna těchto rolí a zapletení dítěte do nich s sebou nese velké následky. V sourozeneckých vztazích se dítě učí a každé dítě má tedy jiné podmínky pro toto učení a získává tak jiný vztah ke světu a žije jinou roli. Skutečnost, že se dítě narodí jako první, druhý, či další, ovlivní to, jakým člověkem se stane. Tato role sice neovlivní veškeré jeho jednání, ale má významný podíl na utváření jeho osobnosti.

Na příkladě dětí ze tří manželství můžeme pochopit, jak může být dítě popleteno. Například dítě narozené jako první ve druhém nebo třetím manželství rodičů se vnímá jako nejstarší ve své rodině i přesto, že zdaleka nejstarší není, protože ještě před ním se narodili děti z předcházejících manželsví. Pokud nemají rodiče dobře vypořádány vztahy ze svých bývalých manželství, vnímá jejich dítě svoji realitu omezeně. Nese tedy dvě role: roli nejstaršího a zároveň roli prostředního sourozence. Přesněji řečeno, je zapleten do role nejstaršího sourozence. Z tohoto zapletení není dítě schopno se samo vymanit, zvlášť když rodiče nebo jeden z rodičů by rádi vytěsnili ze svého života předcházejícího partnera často i s jeho dítětem. Skutečnost totiž působí i bez našeho vědomého souhlasu. A v tomto případě je skutečností, že dítě je až třetím sourozencem.

Rozvod bez bolesti není prakticky vůbec možný. A život je příliš složitý na to, abychom odsuzovali někoho za to, že jeho chování vedlo k rozvodu. Ale podstatné je, že jsme pro tyto lidi schopni najít řešení jejich situace pomocí jednoduchých postupů. Tyto postupy se osvědčily nejen u rozvodu, ale i u jiných druhů konfliktů, například u pracovních. Podstatou je přístup k druhému s úctou za každých okolností. Úcta dokáže vyřešit i konflikty tak velké, jako jsou například konflikty vzniklé na základě národnostních rozdílů apod. Život s sebou nese konflikty, takže úplně se jim vyhnout nemůžeme. Rodzvádějící rodiče je potřeba vést k zdravé morálce a apelovat na ně z hlediska etiky. Schopnost úcty a zdvořilosti zachovává lidskou důstojnost a konfliktům předchází.

Zdeňka Tušková

©Zdeňka Tušková, 2010

Recept na šťastné vztahy? Mějte sama sebe ráda

článek z časopisu Style, prosinec 2010

Všeobecně o rodinných konstelacích:

Rodinné konstelace jsou dnes populární metodou, jak znovu obnovit přirozený řád v životě a uspořádat si vztahy ke členům své rodiny. Jde spíše o pozorovací metodu, jež se v žádném případě nedá nezvat terapií či léčbou. Rovněž by se neměla stát prostředkem ke zjišťování „jak to tenkrát skutečně bylo“ tedy ani jako potvrzovací či investigativní metodou. Rodinné konstelace jsou svým způsobem jednoduchá a přirozená metoda účinná v tom, že navrací klienta do života, přiměje ho být tady a teď a rozmotává rodinné zapletení. Klient pomocí této metody najde svoje přesné místo v systému, pozná svoje hranice a omezení.

Když přijmeme vlastní omezení, stáváme se skutečně svobodní.

Systém jako takový potřebuje rovnováhu, a pokud byl někdo z rodiny vytěsněn, oklikou se do rodiny vrací. Byl-li například strýček černou ovcí rodiny, pil a hrál karty, může ho někdo, kdo přijde po něm připomínat tím, že propadne alkoholu nebo se z něj stane také černá ovce. Rodinný systém nebude mít klid, dokud strýček nebude přizván do rodiny a ostatní členové rodiny mu neřeknou „patříš k nám“. Právě zákon sounáležitosti je jeden ze tří zákonů, na kterých je metoda postavena. Zákon sounáležitosti spočívá v tom, že každý člen rodiny má právo na svoje místo v systému, pokud je mu odepřeno, dostává se systém do nerovnováhy a láska neplyne tak, jak by měla. Někdo z mladší generace musí deficit dotovat, přebírá roli vytěsněného člena a tím pádem nemůže žít svůj vlastní život. Zvláště těžké je to v případě, pokud roli vytěsněného převzala osoba opačného pohlaví. To může vést i k homosexualitě nebo transsexualitě.

Další zákon je zákon hierarchie. V rodinách existuje posloupnost, kterou je nutné dodržovat. Ten, kdo přišel do systému dřív, má přednost před tím, kdo přišel po něm. Tak například rodiče mají přednost před dětmi, stejně jako partnerský vztah rodičů má přednost před mateřským vztahem k dítěti. Starší sourozenec má přednost před mladším sourozencem. Dítě prvního manželství má u matky přednost před druhým manželem. První partner má přednost před druhým partnerem atd. Jen samotné uznání pořadí má zklidňující účinek v systému.

Třetím posledním zákonem je zákon dávání a braní. Tyto dva póly nemusejí být vždy v rovnováze. Pokud jde o vztah rodičů a dětí, platí to, že rodiče dávají a děti berou. Nikdy obráceně, to by pak tekla řeka proti proudu. Když rodiče dávají lásku, péči, pozornost, pak děti cítí vůči nim dluh a mají potřebu také dávat dál. Dávají tedy dále svým dětem a ty zase dál. Tak je vlastně zajištěn koloběh života. Pokud jde o rovnocenný partnerský vztah, dávání a braní musí být v rovnováze. Jinak se vztah rozpadne. Dá - li jeden z partnerů tomu druhému něco z lásky, partner vůči němu cítí dluh. Vyrovná to tím, že mu také něco dá a dá mu toho o trochu víc. Tím jejich láska sílí. Platí to i v případech, kdy partner druhému ublížil. Pokud chce druhý partner vztah uchovat, měl by mu ublížení vrátit, ale o trochu míň.

Průběh kurzu Rodinných konstelací:

Během kurzu se staví konstelace účastníků, kteří si přejí vyřešit nějaký svůj problém - ať už v partnerství, manželství či ve vztahu rodič a dítě. Zakázky jsou také pracovního charakteru nebo problémy s tělesnými symptomy.

Konstelace jde postavit na vše, co tvoří systém tj. rodina, partnerství, firma, lidské tělo atd.

Když nás například trápí vztah s partnerem, není nutné, aby partner byl na kurzu přítomný. Nelze ale řešit problém partnera. Konstelace se dá postavit jen na problém, jenž je váš.

Téma na konstelaci je vhodné zvolit takové, které člověka momentálně nejvíc trápí. Připravený člověk na konstelace se pozná tak, že dokáže formulovat zakázku jednou krátkou větou. Jako pomůcku si představte, že máte kouzelný proutek a mávnutím můžeme odstranit jeden konkrétní problém. Který to je? I lektor nám však také může pomoci a nasměrovat nás tím správný směrem při formulaci problému.

Po formulaci tématu konstelace na „horké židli“ (prázdná židle vedle lektora) se lektor konstelací ptá na základní fakta z rodiny. Nakonec řekne, jaké členy z rodiny si máte postavit do konstelace. Za členy rodiny si vybíráte zástupce z účastníků kurzu. Není vůbec nutné, aby se jim zástupce podobal. Zde se vybírá srdcem, na hlavu by se mělo v této chvíli zapomenout. Účastníci kurzu mohou roli v konstelaci odmítnout, pokud se na to necítí nebo mají jiné zábrany. Po rozestavění zástupců (např. za sebe, za mámu, tátu, sourozence) se klient posadí a pozoruje, co se se systémem děje. Lidé v konstelaci začnou zřetelně vnímat své pocity - je jim například zima, táhne je to dolů, dívají se strnule do jednoho bodu, chce se jim smát, brečet. Pokud mají zástupci potřebu někam se pohnout, mohou tak učinit, ale velmi pomalu, aby na to mohli ostatní zástupci reagovat. Systém se dává do pohybu, až se ustálí do určitého obrazce, ze kterého může klient čerpat maximální energii. Na závěr konstelace si klient vymění místo se svým zástupcem a stoupne si do konstelace. Může tak načerpat novou sílu a zorientovat se v novém léčivém uspořádání systému.

Samotnou konstelaci vede lektor, jenž do konstelace občas zasáhne, popřípadě nechá zástupce vyslovit léčivé věty. Někdy se také stává, že lektor nechá zástupce vyměnit, pokud někdo roli nezvládne a začíná do ní přenášet své pocity. Vše se odehrává za minimálního verbálního projevu.

Během konstelace se nesmí odcházet z místnosti, jíst nebo jinak rušit průběh konstelace. Účastníci kurzu dbají pokynů lektora, pokud se tak nestane, lektor je oprávněn účast na semináři ukončit.

Po skončení by se konstelace neměla rozebírat nebo o ní jakkoliv mluvit. Nevhodné je i sdělování pocitů z konstelace člověku, co si nechat konstelaci stavět. Případné akutní pocity konzultujte přímo s lektorem. Na konci konstelace má klient nový léčivý vnitřní obraz, jenž má na sebe nechat působit. Jakékoliv rozebírání by tento křehký obraz mohl zničit.

Na kurzu nemají účastníci zaručeno, že si postaví konstelaci. Je to jednak z časového hlediska nesplnitelné a také ne všichni účastníci jsou na konstelaci „zralí“. Lektor pozná, s kým se dá „pracovat“ a kdo potřebuje ještě čas a přípravu. Pokud si konstelaci nepostavíte, není potřeba mít pocit, že jste byli na kurzu zbytečně. Jen samotná účast je velká pomoc a dává pochopit souvislosti ve vašem vlastním životě. Věřte, že není náhoda, že jste byli vybráni jako zástupci za někoho úplně cizího, který s vámi zdánlivě nesouvisí. Většinou se ukáže, že máte podobný problém v rodiněnebo něco podobného v současnosti řešíte. Zástupnou rolí v konstelaci se také dá leccos uvolnit a pochopit.

Minimálně tři dny po kurzu by účastníci neměli nic řešit ani rozhodovat. Také se po kurzu mohou objevit reverzní tělesné symptomy či psychické stavy jako smutek, pláč. Příznaky jsou krátkodobé a měly by během pár dnů vymizet. Účast na dalším kurzu rodinných konstelací není nijak časově omezená, jen konstelaci na to samé téma by si klient může postavit přibližně za 3 měsíce od stavění konstelace.

Rozhovor se Zdeňkou Tuškovou: „Být v sepětí a v souladu se životem“

17.07.2009 18:59

Představuji vám tímto další zajímavou ženu – paní Zdeňku Tuškovou, která již mnoho let pracuje s lidmi na jejich osobním rozvoji, a to zejména pomocí zajímavých metod Berta Hellingera…

Otázka: Milá Zdeňko, první otázka, kterou Vám položím, je velmi jednoduchá a odpověď na ní by měla představit ve stručnosti Vás a služby, na které se nyní zaměřujete. Tedy jaké služby v současné době nabízíte lidem, kteří jsou na „cestě sebepoznávání“? Jaké semináře, terapie či osobní konzultace poskytujete?
Zdeňka: „V současnosti se zaměřuji na poskytování služeb klientům metodou Berta Hellingera, tedy metodou rodinných konstelací. Nabízím jak skupinové kurzy tak osobní konzultace, kde pracuji sama s klientem metodou Pohybů duše. Když stojí klient sám za sebe v konstelaci, můžu přesně vystihnout, co se s ním děje a společně rozmotáváme "gortický" uzel pocitů a problémů, které se mu táhnout životem.

S klientem často také pracuji tak, že mu nechám udělat barvový test z lahviček Aura-Soma a nastíním mu, jaký je jeho potenciál a skryté výzvy v životě.

Pracuji také jako grafoložka a jsem prezidentkou Grafologické aliance ČR. V říjnu 2009 otevíráme dvouletý grafologický kurz pro veřejnost. Pro zájemce vypracovávám grafologické rozbory.“

Otázka: Pořádáte nějaké semináře či kurzy, které jsou určené výhradně pro muže nebo naopak pouze pro ženy? Pokud ano, proč?
Zdeňka: „V našem centru osobního rozvoje nabízíme mužské a ženské konstelace, které jsou určeny speciálně zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Na těchto kurzech se skupiny co možná nejvíc otevřou novým poznatkům, které vzejdou z konstelací. Jinak se kurzy nijak neliší od klasických rodinných konstelací, kam mohou jak muži tak ženy.“

Otázka: Která metoda Vás přitáhla nejdříve, co stálo u počátku Vaší práce s lidmi? Byla Vaše původní profese výrazněji jiná? Kudy vedly Vaše cesty studia a výuky?
Zdeňka: „Jsem původním povoláním zdravotní sestra a od mých 14 let mne zajímala grafologie. Tato vášeň mě prakticky drží dodnes. Po pádu režimu jsem se zdokonalovala ve studiu grafologie a psychologie při České Grafologické Komoře. Později jsem absolvovala pětiletý výcvik v psychoterapii na Česko-německém institutu pozitivní psychologie v Brně. Prošla jsem všemi stupni výcviku One Brain a jsem také certifikovanou praktičkou celostní metody Aura-Soma. Pravidelně navštěvuji semináře Berta Hellingera, zakladatele metody rodinných a systemických konstelací v zahraničí. Od roku 2000 jsem ředitelka společnosti pro osobní rozvoj Equilibrium a od roku 2001 také prezidentkou Grafologické aliance ČR.“

Otázka: S jakými problémy se na Vás lidé nejčastěji obracejí?
Zdeňka: „Jsou to problémy a dotazy různého typu. Nejčastěji se řeší vztahové otázky, ať už v partnerství, manželství či vztahy mezi rodiči a dětmi. Hodně lidí se potýká s problémem, jako je nalezení sebe sama, nízké sebevědomí, deprese, přejídání atd. Řeší se také finanční situace, problémy v práci či v podnikání. Na každý problém se dá najít uspokojivé řešení. Moje oblíbená věta je: „Problémy se neřeší, ale mizí“.“

Otázka: Které z metod a terapií, pomocí kterých s lidmi pracujete, jsou nejoblíbenější a klienty nejvyhledávanější? S kterými máte Vy osobně nejlepší zkušenost jak při práci s klienty, tak při práci se sebou sama – při řešení Vašich vlastních témat a tzv. problémů?
Zdeňka: „Mám mnoho klientů různého zaměření. Chodí ke mně lékaři, učitelé, právníci i dělníci. Někteří chtějí poznat, kdo jsou, a pak jim nabízím grafologickou expertízu. Pokud ale řeší nějaký problém, pracuji hned s několika metodami najednou. Aura-Soma mi pomůže zorientovat se lépe ve výzvě, kterou klient zpracovává, stavím i na zkušenostech pozitivní systémové psychoterapie a také ze systemických konstelací, z Pohybů duše podle Berta Hellingera. Mými klienty jsou všechny tyto metody využívány a nelze říct, která více. Sama jsem využila při svém rozvoji také všechny a myslím, že jsou vynikající.“

Otázka: V jakém slunečním znamení jste se narodila a (chcete-li nám toto prozradit) jakou výbavu si z hlediska astrologického pro tento život nesete?
Zdeňka: „Narodila jsem se jako štírka a jsem za to svému osudu vděčná. Musím jít díky tomu opravdu do hloubky a to mi velmi pomáhá v mojí profesi.“

Otázka: Které tzv. esoterické či New Age oblasti, kromě těch, kterým se přímo věnujete, vás zaujaly a chtěla byste do nich časem více proniknout?
Zdeňka: „Ráda bych prohlubovala, co již umím. Je však mnoho metod, které mi „nedají spát“. Možná, že se časem budu věnovat i umění, které mne moc baví. Svého času jsem také vyučovala Kreslení pravou mozkovou hemisférou. V poslední době jsem pracovala také na zajímavém projektu systemických konstelací scénářů v divadle a tato práce mne nadchla. Divadelní představení mělo obrovský úspěch.“

Otázka: Nyní Vám položím otázku, kterou pokládám v podstatě všem, s kterými rozhovor pořizuji. A to proto, že toto téma prostě k současné době patří a každý další názor může pomoci inspirovat druhé a pomůže skládat mozaiku názorů a pocitů s tímto tématem spojených… Tedy, Zdeňko, jaký je Váš názor na tzv. přelomový rok 2012 a témata a změny s ním spojené?
Zdeňka: „Nový začátek! Myslím, že vše je na dobré cestě a sama vnímám toto jako velký mezník v životě mnoha lidí této planety. Nic naplat, síly, které na nás působí, jsou citelné pro vnímavého člověka již dnes, a tak se můžeme přizpůsobit nové době.“

Otázka: Jak pracujete sama na sobě? Děláte aktivně něco pro svůj další osobní rozvoj?
Zdeňka: „Ano, rozhodně. Denně medituji. Mám velmi ráda meditace pana Hellingera, které jsou velmi hluboké a moudré. Také používám bylinky, Aura-Somu, čaje...“

Otázka: Jakým způsobem odpočíváte? Co pro Vás znamenají pojmy jako relaxace, klid, pohoda a odreagování?
Zdeňka: „Mám dostatek času na relaxaci, ale vždy tomu tak nebylo. Uvědomila jsem si však, že čas utíká jen tomu, kdo ho chce předběhnout… Také velice ráda čtu, a abych mohla číst knihy, které mne zajímají, založila jsem nakladatelství. Bydlím na Malé Straně v Praze, kde je úžasná energie, takže občas jdu na procházku do blízkého okolí, kde je pořád co objevovat.“

Otázka: Jaké jsou Vaše nejoblíbenější knížky, které Vás tzv. posunuly mílovými kroky na Vaší cestě nebo Vám „otevřely oči“…? Doporučila byste nějaké tituly vhodné pro „proces probuzení“?
„Samozřejmě nemohu vynechat žádnou z knih autora Berta Hellingera, zejména knihy „S Bohem v mysli", „Štěstí, které zůstává“, „Přirozená mystika“, ale i další tituly, je jich velká řada.“

Otázka: Cestujete ráda a má cestování nějaký přímý vztah k tomu, čemu se při své práci věnujete?
Zdeňka: „Díky Bohu, cestuji ráda, jinak bych svoji práci asi vůbec nemohla dělat. Mám poradny v několika městech v Čechách, ale i v zahraničí. Také tam vyučuji. Nejraději jezdím autem, které sama řídím. I to je pro mne určitý odpočinek.“

Otázla: Chtěla byste touto cestou něco vzkázat čtenářům?
„Aby zůstali v sepětí se životem a byli s ním v souladu.“

Chantée: „Děkuji Vám, Zdeňko, za rozhovor a všechny informace, o které jste se podělila se čtenáři tohoto webu. Nechť i Vám se daří být lehce a radostně v sepětí se životem.“

Rozhovor byl pořízen 6. července 2009

Autor: Sylva Chantée Petrová

Kontakt na paní Zdeňku Tuškovou najdete v Seznamu v odkazu zde »

**************
Poznámka autorky:
Kopírování a reprodukce tohoto článku/rozhovoru, jeho celku nebo částí, tímto povoluji za podmínek, že u reprodukované části či celku bude včetně aktivního odkazu/linku na webové stránky Průvodce transformací připojena tato poznámka: "Převzato z webu Průvodce transformací - http://www.pruvodce-transformace.cz/".